DUNA

Jedním z "Meyrinků" generace X (ehm, tedy mé generace:-) je zcela určitě Frank Herbert, a to bez ohledu, kolik samozvané magické literatury si to k nám potom po revoluci přifrčelo.

V Duně jedničce, o níž je tady řeč, Herbert umí s magií šetřit a to je právě to, co činí příběh věrohodným. Nepovažuji knihu za napínavou ani tak z hlediska bohaté scény a mytologického zázemí, gomdžabáru a tak, spíše mne, jako spousty mně podobných, v patřičném věku oslovil iniciační motiv vnitřní přeměny, kterou Paul prochází. Především: cvičení, sloužící k ovládání svého těla a mysli (srov. Vel Jugorum), trénink bojových umění, rozvíjení astrálních, věšteckých a telepatických schopností, a to všechno ve spolupráci s rozumem a dnes stále populárnějšími "selfhelp" technikami, jako je např. hlas a případně i postoj (řeč těla) bene-gesseritských schovanek.

Představeny jsou metody, které se ve větší či menší míře skutečně dají v realitě používat, nikoliv přikrášlená magie na bázi magických hůlek či fireballů či všemohoucích předků/božstev.
Dílem osudu nebyl mladý Atreides floutkem, který by potřeboval magii pro ukrácení nudy, jakési hobby na dlouhé večery, ale jak se ukáže, potřeboval veškerou pomoc, které se mu mohlo dostat - což je také motivací, která stála za mým vlastním přežitím:-) a tudíž na žebříčku mých vlastních hodnot představuje tato motivace takzvanou "vyšší magii". Jsem pro vše, co pomáhá. Že i tohle může vyústit tak trochu "na šit" připomíná, co se s Paulem stalo potom, v knihách dalších.
Proto, v té magii musí být trochu vtipu, "daru" a nápadu, jinak z nás budou jenom směšní hyperinteligentně kreativní robotci ("manažerská definice").

Pokud máte rádi Lynchovu verzi Duny, nezapomeňte se podívat na odkazovanou stránku. Naleznete tam kromě mnoha dalších minifilmíků i krátkou quicktimeovou parodii na tento film a stojí to zato vidět.