Friday, October 27, 2006
DUNA
Jedním z "Meyrinků" generace X (ehm, tedy mé generace:-) je zcela určitě Frank Herbert, a to bez ohledu, kolik samozvané magické literatury si to k nám potom po revoluci přifrčelo.
V Duně jedničce, o níž je tady řeč, Herbert umí s magií šetřit a to je právě to, co činí příběh věrohodným. Nepovažuji knihu za napínavou ani tak z hlediska bohaté scény a mytologického zázemí, gomdžabáru a tak, spíše mne, jako spousty mně podobných, v patřičném věku oslovil iniciační motiv vnitřní přeměny, kterou Paul prochází. Především: cvičení, sloužící k ovládání svého těla a mysli (srov. Vel Jugorum), trénink bojových umění, rozvíjení astrálních, věšteckých a telepatických schopností, a to všechno ve spolupráci s rozumem a dnes stále populárnějšími "selfhelp" technikami, jako je např. hlas a případně i postoj (řeč těla) bene-gesseritských schovanek.
Představeny jsou metody, které se ve větší či menší míře skutečně dají v realitě používat, nikoliv přikrášlená magie na bázi magických hůlek či fireballů či všemohoucích předků/božstev.
Dílem osudu nebyl mladý Atreides floutkem, který by potřeboval magii pro ukrácení nudy, jakési hobby na dlouhé večery, ale jak se ukáže, potřeboval veškerou pomoc, které se mu mohlo dostat - což je také motivací, která stála za mým vlastním přežitím:-) a tudíž na žebříčku mých vlastních hodnot představuje tato motivace takzvanou "vyšší magii". Jsem pro vše, co pomáhá. Že i tohle může vyústit tak trochu "na šit" připomíná, co se s Paulem stalo potom, v knihách dalších.
Proto, v té magii musí být trochu vtipu, "daru" a nápadu, jinak z nás budou jenom směšní hyperinteligentně kreativní robotci ("manažerská definice").
Pokud máte rádi Lynchovu verzi Duny, nezapomeňte se podívat na odkazovanou stránku. Naleznete tam kromě mnoha dalších minifilmíků i krátkou quicktimeovou parodii na tento film a stojí to zato vidět.
Tuesday, October 24, 2006
CEREMONIÁŘ
Ceremoniální magik koná rituál a přitom postupuje metodou co čtu, to dělám.
Už má práci skoro za sebou, zjeví se dokonce i démon, zbývá mu už jenom zadat obřadně požadované úkoly.
Magik čte:"...po zjevení démona zapálíme bělostnou svíci," tak ji i zapálí,"...kterou jsme umístili dva kroky před sebe." Rychle tedy postoupí vpřed a položí svíčku na požadované místo. Oddechne si, jak to pohotově zvládnul, když najednou zahlédne, jak se démon uchechtává do své smolné dlaně a pomalu začíná kroužit kolem.
"Čemuž se ty směješ, pekelníku?!" Táže se majestátním hlasem.
"No, směju se při té představě," říká démon, "jak se asi budeš tvářit, až zjistíš, žes měl celou tu dobu stát v magickým kruhu, ty trumbero!"
Už má práci skoro za sebou, zjeví se dokonce i démon, zbývá mu už jenom zadat obřadně požadované úkoly.
Magik čte:"...po zjevení démona zapálíme bělostnou svíci," tak ji i zapálí,"...kterou jsme umístili dva kroky před sebe." Rychle tedy postoupí vpřed a položí svíčku na požadované místo. Oddechne si, jak to pohotově zvládnul, když najednou zahlédne, jak se démon uchechtává do své smolné dlaně a pomalu začíná kroužit kolem.
"Čemuž se ty směješ, pekelníku?!" Táže se majestátním hlasem.
"No, směju se při té představě," říká démon, "jak se asi budeš tvářit, až zjistíš, žes měl celou tu dobu stát v magickým kruhu, ty trumbero!"
Sunday, October 15, 2006
PIFPAF RITUÁL ALA BURROUGHS
Vyznávám běžně zásadu, že opravdu účinné rituály by se neměly vyzrazovat jen tak, do éteru. To je jeden z důvodu, proč svou magickou praxi neprozrazuji ledaskomu. Druhý důvod je, že věnovat náležitý čas sepisování, už mi nezbude čas na jiné cíle, které jsem si vytyčila.
Samozřejmě, můj vnitřní etikobarometr zná i výjimky a tady hlavní oblast tvoří zábavné techniky duševní hygieny, s nimiž se ráda podělím. Humor se musí sdílet.
S čím začít?
Každá doba, každá epocha i každá magická technika má svůj převládající styl myšlení. Sociologie o nich ví a nazývá je dominantní diskursy. Ale co magikové? Často si umění osvojují včetně kultury, která formovala tento typ myšlení. V dnešní postmoderní době je to málokdy naše vlastní prostředí a svým rámcem tak plně nevystihuje kulturu, která by pro nás byla přirozená- místní diskurs. Spousta šancí tak logicky zůstává nevyužita.
Neříkám, že je špatné inspirovat se historickým dílem potažmo prací někoho jiného, může se však stát, že zde zapadneme pod vliv, jako když bruslař vjede dírou pod krustu ledu- a začneme brát dané odvětví moc vážně, osobně. Naše vlastní důležitost potom záleží na obraně důležitosti dané nauky. Proto se také můžeme klidně setkat s thelémity nebo chaos-mágy, kteří jsou ve svých dogmatech papežštější než třeba zlatá bula sicilská - paradoxně k tomu, na co oba směry aspirují.
Snadná pomoc, znám jeden heretický rituál, který ani jako klasická práce nevypadá, pokaždé jsem se při něm dobře pobavila a otevřela prostor otázkám. Říkám mu:
- z důvodů: a) Burroughsovým životem výrazně prostupovaly střelné zbraně, b) je to i jakési varování před tím, že se vznešenost a nízkost nemusejí vždy vylučovat.
1) Budeme v zásadě potřebovat jen pár věcí: fixu, stačí černá, čtvrtku papíru, krabici (nejlépe od bot, s odnímatelným víkem) a kuličkovou pistolku.
2) K výběru "magické zbraně": pokud je někdo fajnšmekr a přemýšlí nad koupí airsofťácké ruční zbraně, je zásadní nevýhodou cena. Využít lze efektu, že kam člověk zamíří, tam se lze po chvíli praxe také strefit.
Stačí i kuličkovka ze stánku, které jsou k dostání od 70,- do 200,- Kč. Nevýhodou je, že střílí jaksi za roh a moc toho opravdu nevydrží a za čas se rozsype. Ono to střílení také nemusí přetrvat na celý život, tak žádná škoda!
3) Pokud chceme zbraň iniciovat, můžeme lepit nálepky na pažbu nebo popsat lihovou fixou, s ohledem na to, jak dlouho nám asi onen bazmek vydrží.
4) Na čtvrtku papíru nakreslíme minimálně 3 typické symboly, kterými se zvolená nauka vyznačuje.
Např. když jsem navrhovala tričko s motivem Aleistera Crowleyho, byl to obrázek Mistra, jak kouří z dýmky hašiš, přes obrázek se táhl jeho falický podpis a za ním vystupovala stránka rukopisu z Liber AL.
Avšak budeme-li kreslit, je třeba si počínat jednoduše.
To zase když jsme stříleli do Fráternitas Saturni, jeden nadaný karikaturista zpodobnil Groscheho v dlouhé róbě, přes rameno mu pokukoval Gotosek/vampýrek, Hlava Řádu držel v ruce typickou saturnskou hůl, podobající se zpola vysunuté pumpičce na kolo a na čele měl čelenku se saturnským motivem. Nad ním se vznášel netopýr.
Všechny tyto "důležité zóny" je potřeba zakroužkovat a přiřadit k nim patřičné bodové ohodnocení, třeba od 5-ti do 20-ti bodů. Velikost zóny vymezte podle důležitosti.
Pokud vážně neumíte moc kreslit, tak zkrátka něco ofoťte nebo vytiskněte a silným centropenem dotvořte do požadovaného efektu až na závěr. Neškodí trochu trénovat na fotografiích v novinách, dokreslovat vousy, bradky, účesy, brýle - jen si vzpomeňte na základní školu!
5) Z krabice od bot sejmeme víko, okraj potřeme lepidlem a kresbu nalepíme místo víka. Je dobré někde na boku vyříznout otvor, kterým půjdou vytřepávat kuličky. Je to úspora paliva, dokud bude na co střílet a hlavní motiv nebude na cucky.
6) Krabici někam opřeme, nejlépe na židli, doporučuji pozvat společně zainteresované přátele, protože vzájemné soupeření zábavu jenom oživí.
V každém případě si dosažené body zapisujte na papírek.
7) Pistolka zárožačka má jistou výhodu intuitivního ovládání. Lze použít i jako psychoanalýzu - do kterého z motivů se člověk trefuje nejčastěji? Je tento motiv umístěn náhodně, nebo se dá vyvodit nějaká spojitost?
8) Proces je nastartován. Nejprve bude pracovat dekonstruktivně, tedy dojde k degradaci na smyslové vnímání dané nauky, namísto původního metafyzického chápání. Avšak jedině pomocí uvědomění si vlastních smyslů lze dosáhnout gnóze, jako syntézy zjeveného poznatku s vlastní zkušeností.
Samozřejmě, můj vnitřní etikobarometr zná i výjimky a tady hlavní oblast tvoří zábavné techniky duševní hygieny, s nimiž se ráda podělím. Humor se musí sdílet.
S čím začít?
ÚVODEM
Každá doba, každá epocha i každá magická technika má svůj převládající styl myšlení. Sociologie o nich ví a nazývá je dominantní diskursy. Ale co magikové? Často si umění osvojují včetně kultury, která formovala tento typ myšlení. V dnešní postmoderní době je to málokdy naše vlastní prostředí a svým rámcem tak plně nevystihuje kulturu, která by pro nás byla přirozená- místní diskurs. Spousta šancí tak logicky zůstává nevyužita.
Neříkám, že je špatné inspirovat se historickým dílem potažmo prací někoho jiného, může se však stát, že zde zapadneme pod vliv, jako když bruslař vjede dírou pod krustu ledu- a začneme brát dané odvětví moc vážně, osobně. Naše vlastní důležitost potom záleží na obraně důležitosti dané nauky. Proto se také můžeme klidně setkat s thelémity nebo chaos-mágy, kteří jsou ve svých dogmatech papežštější než třeba zlatá bula sicilská - paradoxně k tomu, na co oba směry aspirují.
Snadná pomoc, znám jeden heretický rituál, který ani jako klasická práce nevypadá, pokaždé jsem se při něm dobře pobavila a otevřela prostor otázkám. Říkám mu:
METODA ALA W. BURROUGHS
- z důvodů: a) Burroughsovým životem výrazně prostupovaly střelné zbraně, b) je to i jakési varování před tím, že se vznešenost a nízkost nemusejí vždy vylučovat.
1) Budeme v zásadě potřebovat jen pár věcí: fixu, stačí černá, čtvrtku papíru, krabici (nejlépe od bot, s odnímatelným víkem) a kuličkovou pistolku.
2) K výběru "magické zbraně": pokud je někdo fajnšmekr a přemýšlí nad koupí airsofťácké ruční zbraně, je zásadní nevýhodou cena. Využít lze efektu, že kam člověk zamíří, tam se lze po chvíli praxe také strefit.
Stačí i kuličkovka ze stánku, které jsou k dostání od 70,- do 200,- Kč. Nevýhodou je, že střílí jaksi za roh a moc toho opravdu nevydrží a za čas se rozsype. Ono to střílení také nemusí přetrvat na celý život, tak žádná škoda!
3) Pokud chceme zbraň iniciovat, můžeme lepit nálepky na pažbu nebo popsat lihovou fixou, s ohledem na to, jak dlouho nám asi onen bazmek vydrží.
4) Na čtvrtku papíru nakreslíme minimálně 3 typické symboly, kterými se zvolená nauka vyznačuje.
Např. když jsem navrhovala tričko s motivem Aleistera Crowleyho, byl to obrázek Mistra, jak kouří z dýmky hašiš, přes obrázek se táhl jeho falický podpis a za ním vystupovala stránka rukopisu z Liber AL.
Avšak budeme-li kreslit, je třeba si počínat jednoduše.
To zase když jsme stříleli do Fráternitas Saturni, jeden nadaný karikaturista zpodobnil Groscheho v dlouhé róbě, přes rameno mu pokukoval Gotosek/vampýrek, Hlava Řádu držel v ruce typickou saturnskou hůl, podobající se zpola vysunuté pumpičce na kolo a na čele měl čelenku se saturnským motivem. Nad ním se vznášel netopýr.
Všechny tyto "důležité zóny" je potřeba zakroužkovat a přiřadit k nim patřičné bodové ohodnocení, třeba od 5-ti do 20-ti bodů. Velikost zóny vymezte podle důležitosti.
Pokud vážně neumíte moc kreslit, tak zkrátka něco ofoťte nebo vytiskněte a silným centropenem dotvořte do požadovaného efektu až na závěr. Neškodí trochu trénovat na fotografiích v novinách, dokreslovat vousy, bradky, účesy, brýle - jen si vzpomeňte na základní školu!
5) Z krabice od bot sejmeme víko, okraj potřeme lepidlem a kresbu nalepíme místo víka. Je dobré někde na boku vyříznout otvor, kterým půjdou vytřepávat kuličky. Je to úspora paliva, dokud bude na co střílet a hlavní motiv nebude na cucky.
6) Krabici někam opřeme, nejlépe na židli, doporučuji pozvat společně zainteresované přátele, protože vzájemné soupeření zábavu jenom oživí.
V každém případě si dosažené body zapisujte na papírek.
7) Pistolka zárožačka má jistou výhodu intuitivního ovládání. Lze použít i jako psychoanalýzu - do kterého z motivů se člověk trefuje nejčastěji? Je tento motiv umístěn náhodně, nebo se dá vyvodit nějaká spojitost?
8) Proces je nastartován. Nejprve bude pracovat dekonstruktivně, tedy dojde k degradaci na smyslové vnímání dané nauky, namísto původního metafyzického chápání. Avšak jedině pomocí uvědomění si vlastních smyslů lze dosáhnout gnóze, jako syntézy zjeveného poznatku s vlastní zkušeností.
Jak říká postmoderna, jde o užitečné modely, které pořádají naši zkušenost. Užijme si tedy mezi tou prací trochu zábavy!
Tuto metodu jsem zvolila podle svých vlastních zálib, i libůstek mých přátel. Méně ritualizovaně, přesto v zásadě funkčně, mohou působit i jiné sporty, např. kuželky - to už dle individuálních libůstek.
Tuto metodu jsem zvolila podle svých vlastních zálib, i libůstek mých přátel. Méně ritualizovaně, přesto v zásadě funkčně, mohou působit i jiné sporty, např. kuželky - to už dle individuálních libůstek.
TAJEMSTVÍ NOSFERATU II
-aneb suchá suchařina, taková, které se smějete jenom vy a ostatní udiveně mlčí...
OKTÓBRFEST IN NOMINE NOSFERATI...
TROCHA HISTORIE
Fráternitas Saturni (dále FS), německý řád vzniklý z jedné původně čtyřčlenné pracovní skupiny pansofické společnosti, může sloužit jako pěkná ukázka kmenové psychologie. Jeho členové utvářeli vnitřní kulturu nejen uprostřed kultury své doby, ale i uvnitř esoterické kultury první poloviny dvacátého století. Její projevy prosakovaly trhlinami na povrch a kromě sexuálních obřadů se tyto drobné úniky zasloužily především o širší přijetí "vampýrských témat" do okultního folklóru.
Jakkoliv bychom mohli o zakladateli FS, Gregoru Gregoriovi, hovořit dlouho, tentokrát je řada na jeho příteli a řádovém bratru Albinu Grauovi (Fra. Pacitus) - scénografovi a malíři. Začal původně jako pekařský učeň, až poté vystudoval Akademii umění v Lipsku. Svůj talent uplatnil u filmu a tím se zapsal jako jeden z bezpochyby nejpokrokovějších magiků s uměleckým cítěním. Spolupracoval s režiséry jako F. Lang, Dr. Robinson a samozřejmě i s F.W.Murnauem, se kterým se roku 1922 podílel i na Upíru z Nosferatu.
Srovnáme-li použité dekorace a vypravěčské postupy ve filmu s pojetím krvepití a vampýrismu řádu FS, saturnským pragmatismem a tehdejším existencionálním paradigmatem, pomocí nichž FS uchopovali identitu světa a magie, můžeme tyto prvky jasně vyznačit na pozadí původního Stokerova románu. Především samotný upír, podobající se bustě i nákresům řádového egregora, Gotose, i se svou činorodou náturou (v jednom záběru si hodí rakev jako aktovku pod rameno a křepce vykročí hledat místo k přenocování - nebo předeňování?:-).
OČ MI VLASTNĚ JDE?
Konečně záležitostí, ke které tento kostrbatý úvod směřuje, je slavný Nosferatův dopis, adresovaný realitnímu makléři. Není již známo, zda byl tento dopis vytvořen na popud režiséra, nebo se jedná o iniciativní vklad scénografa, jisté však je, že se list okultní symbolikou zjevně jen hemží. Koptské a hebrejské znaky(aspoň jedno alef to být může), symboly astrologie a alchymie, znaky připomínající sigila démonů, zejména dva z nich se matně podobají "vylepšené" klifotské symbolice Sétových tunelů, jak je publikoval Kenneth Grant v Nightside of Eden.
Obrázek, který jsem vytípla:
Ano, je velice pěkné, když okultní umělci jako Grau nebo Spare dokážou své ideje do něčeho vtělit, po trošce promísit s formami již zavedenými, obecně akceptovanými a pustit tak své vyjádření okultního vjemu do širšího okruhu, než do úzce uzavřených a specializovaných recyklačních jednotek okultního a magického mikrosvěta.
Jakož i Nietzche i Eco hovoří o dionýzském principu, jako o kreativním chaosu, který obživuje jinak mrtvý řád dokonalých tvarů, linií a forem.
Heslo k tomuto řádu je Bafomet(33 stupeň FS, podle Groscheho).
Avšak, co vlastně píše Nosferatu (Hrabě Orlok)? Co se tímto listem snaží sdělit? Odpověď nám nabízí samotný film, neboť nám překlad prozradí přímo realitář Knock(muž, čtoucí dopis), jemuž byl list určen. Tento muž pečlivě čte, řádek po řádku, vše si evidentně nechává projít dobře hlavou. Potom volá Huttera a sděluje mu:
"Hrabě Orlok, pán Transylvánie, si přeje koupit nějaký pěkný dům v našem městě..."
Tak tohle tam stojí!!! :-) Toto je překlad výše uvedeného dopisu.
Ještě dodává, že na tom by se dalo dobře vydělat. A Hutter, který plánuje manželství, se chytá na háček a vyráží do Transylvánie...
No, není ta magická kryptografie úžasně nehospodárná záležitost? :-)
(Leda by Orlok Knocka pomocí dopisu očaroval, což není nic divného. Knock skončí v blázinci, pojídá mouchy a v očekávání příchodu Orloka významně poukáže na přítomnost pavouků v cele. Ne, nechce je sníst, jen chce poukázat na existenci predátora. Kde jsou mouchy, tam se stěhují i pavouci.)
Saturday, October 14, 2006
FČÉRA TŘINÁCTÝHO
Abych otestovala, co se všechno se do čtenářů tohoto blogu vejde, rozhodla jsem se překabátit ftip, mezi lidem normálně se šířící (v uniformě policajtské).
Včera, v pátek, 13.10.2006, ve 13:13h...
Numerolog se dívá do kalendáře a pak říká své asistentce:
"Ále ne! Letos vychází Silvestr na pátek, Zdeničko!"
"No to je něco! Snad to taky nebude třináctýho, pane šéf..."
Včera, v pátek, 13.10.2006, ve 13:13h...
Numerolog se dívá do kalendáře a pak říká své asistentce:
"Ále ne! Letos vychází Silvestr na pátek, Zdeničko!"
"No to je něco! Snad to taky nebude třináctýho, pane šéf..."
Friday, October 06, 2006
ZPÁTKY V ŠARLATOVÉM
Netradičně dnes nasměrována na tradiční stránky horev.cz, abych zde neomylně zamířila ke skvostné tabuli , pohodovat královsky ze švédského stolu v sále Aleistera Crowleyho...
...jsem po okoštování nabyla dojmu, že servírované nevýrazné pokrmy vyžadují mého vlastního pepře a soli. Nakradla jsem si tedy žvanec do kapes, čepice i do podprsenky a odtáhla si lup sem, do svého doupěte, abych to tedy "vosolila a vopepřila".
Kulinářsky mnohočetně upravovanému tématu Aleistera Crowleyho se může postavit pouze to nejlepší ze světa humoru, čímž je rozhodně sitcom "Červený trpaslík" společnosti BBC.
Nezaměnitelné charakterové postavy spřádají dialog od témat uhozených až po ta filozofická. Pohodář a volnomyšlenkář Lister, škrobený Rimmer, pořádkumilovný dobrák Kryton, občas jako psí čumák kritická Kočanská a Kocour, kterému je ohledně lidské nátury semo tamo potřeba trochu poradit.
Kocour: Hele lidi, co si kdo myslíte o Aleisterovi Crowleym? Byl to černomagik a satanista, nebo jenom magik s párem úchylek?
Lister: Kocoure, to byl velký magik dvacátého století!
V té době nebyl nikdo lepší, takového světového formátu!
(Drnká přitom jednou rukou na ledabyle odloženou kytaru.)
Rimmer: Ehm, Kocoure, jak už řekl Lister, byl to fenomenální mág, který měl dost zvláštní humor, myslím dost zvláštní!
Jedno je jisté, věděl a uměl hodně. Ale jeho knihy jsou temnější na pochopení, než si mnozí myslí. (Významně se otáčí směrem k Listrovi.)
Mnozí, co myslí, že mu rozumí.
(Nasaje mohutně vzduch chřípím, zdvihne obočí a založí ruce na hrudi.)
Dobře věděl, kolik závoje má na božské Eset nechat...
Kryton: (Do debaty vstupuje, aby dal vše do pořádku.)
No, doufejme, že věděl...
(Zde přichází na scénu Kočanská, která zbývá k mé vlastní improvizaci..)
Kočanská: Cože? Mluvíme o TOM stejném Crowleym? O Aleisteru Crowleym?
Tak ten spíš dobře věděl, jak má závoje z Eset svlíknout!!!
A nejenom z ní, když na to přišlo!
Mnohočetný smích neviditelného publika:-))))))))))).
Titulky proběhnou tak rychle, že nic nestačíte přečíst...
Pokud jste nepochopili ani slovo, o nic závažného jste nepřišli.
Pro srovnání, původní kuřecí rolka debaty, v ořezu z printscreenu:
...jsem po okoštování nabyla dojmu, že servírované nevýrazné pokrmy vyžadují mého vlastního pepře a soli. Nakradla jsem si tedy žvanec do kapes, čepice i do podprsenky a odtáhla si lup sem, do svého doupěte, abych to tedy "vosolila a vopepřila".
Kulinářsky mnohočetně upravovanému tématu Aleistera Crowleyho se může postavit pouze to nejlepší ze světa humoru, čímž je rozhodně sitcom "Červený trpaslík" společnosti BBC.
Nezaměnitelné charakterové postavy spřádají dialog od témat uhozených až po ta filozofická. Pohodář a volnomyšlenkář Lister, škrobený Rimmer, pořádkumilovný dobrák Kryton, občas jako psí čumák kritická Kočanská a Kocour, kterému je ohledně lidské nátury semo tamo potřeba trochu poradit.
Jak by tedy probíhala debata o Aleisterovi Crowleym na Červeném trpaslíkovi? Aneb ZPÁTKY V ŠARLATOVÉM.
Vstup jen na vlastní nebezpečí:
Vstup jen na vlastní nebezpečí:
Kocour: Hele lidi, co si kdo myslíte o Aleisterovi Crowleym? Byl to černomagik a satanista, nebo jenom magik s párem úchylek?
Lister: Kocoure, to byl velký magik dvacátého století!
V té době nebyl nikdo lepší, takového světového formátu!
(Drnká přitom jednou rukou na ledabyle odloženou kytaru.)
Rimmer: Ehm, Kocoure, jak už řekl Lister, byl to fenomenální mág, který měl dost zvláštní humor, myslím dost zvláštní!
Jedno je jisté, věděl a uměl hodně. Ale jeho knihy jsou temnější na pochopení, než si mnozí myslí. (Významně se otáčí směrem k Listrovi.)
Mnozí, co myslí, že mu rozumí.
(Nasaje mohutně vzduch chřípím, zdvihne obočí a založí ruce na hrudi.)
Dobře věděl, kolik závoje má na božské Eset nechat...
Kryton: (Do debaty vstupuje, aby dal vše do pořádku.)
No, doufejme, že věděl...
(Zde přichází na scénu Kočanská, která zbývá k mé vlastní improvizaci..)
Kočanská: Cože? Mluvíme o TOM stejném Crowleym? O Aleisteru Crowleym?
Tak ten spíš dobře věděl, jak má závoje z Eset svlíknout!!!
A nejenom z ní, když na to přišlo!
Mnohočetný smích neviditelného publika:-))))))))))).
Titulky proběhnou tak rychle, že nic nestačíte přečíst...
Pokud jste nepochopili ani slovo, o nic závažného jste nepřišli.
Pro srovnání, původní kuřecí rolka debaty, v ořezu z printscreenu:
Sunday, October 01, 2006
TAJEMSTVÍ NOSFERATU
Dojata saturnskými vzpomínkami, vybavila jsem si ještě k tomuto tématu jeden celkem dávný a zábavný zážitek z dob, kdy jsem studovala propojení německého řádu Fraternitas Saturni s filmem Upír Nosferatu a celou tou upírkovskou fasádou.
O svých zjištěních budu pojednávat až příště, v tomto zdejším příspěvku jsem upřednostnila hravé zamyšlení nad inkliminací mladistvých k vampýrismu a nad otázkami, které toto téma vyvolává. Takže pokud po vás zletilých a příčetných bude někdo loudit recept na to, jak se stát vampýrem, dejte mu odkaz na tuto stránku. Pokud jste mladým a bezradným upírčátkem, směle čtěte a brzy pochopíte!:-)
Výchova mladých vampýrů (otevřený dopis)
Dnes se snad už ani nehodí o tématu vampýrismu na internetu hovořit otevřeně, a to vše vinou roztěkaných dětí a náctiletých, vysílajících do celé sítě signály, dle kterých je zcela evidentní, že jejich mozečky zatím ještě plně nedozrály a ony dosud nechápou, že:
"vampýrské období" je naprosto normální a bezproblémová část života mladého člověka!
Která se pomalu chýlí ke konci - a to je ten největší problém každého z nich.
Podvědomě totiž vampýrčata tuší, že by měla vyhledat vlastní způsob obživy, avšak ještě plně nechápou, jak na to. Mohou se to pochopitelně naučit leda tak, že v praxi někdo bude pít pořádně krev jim, mnohem intenzivněji, než kdy zažily doposud pod ochranou svých biologických rodičů - a ony, budou-li dostatečně všímavé, pochytí, jak se co dělá.
Při dnešní mírné výchově a moderních roztříštěných rodinách nelze automaticky předpokládat, že by v teritoriu našeho po internetu úpícího vampírčátka sehraně trénovala početná rodina, rodiče, prarodiče a sourozenci, kteří mláděti a i sami sobě navzájem pijí krev už od kolébky a tím všem poskytují dostatečnou kondici i průpravu k tomu, jak obstát v širém světě. Takovým plně trénovaným vampýrčatům se to vyletí ráz dva z rodného domku, někteří dokonce ani nedočkají plnoletosti a už si to upalují plnou parou pryč, co možná nejdál!
Prosím vás pěkně, izolovaná vampýrčata, nehledejte svého člověka, který by vám pil krev, po internetu! Dodržujte bezpečnostní zásady, doporučované nezletilým, nedávejte své adresy neznámým, neposílejte fotky, protože kdyby vám to náhodou vyšlo a vy byste někoho "vostrýho" hned napoprvé splašili, možná se mu nebudete umět dostatečně ubránit a líbit se vám to ROZHODNĚ NEBUDE!
V tom lepším případě se vám ozve jen banda pitomců a srandistů, kteří si budou dělat legraci z vaší citlivé dušinky anebo zoufalci, vám samotným podobní.
Pomalu se místo toho začněte angažovat v reálném běhu světa, mimo sféry aktivit pro mladistvé a stranou ochranného stáda svých vrstevníků. Zkuste si třeba najít nějakou brigádu, vyhledávejte vztahy zejména pracovní, profesionální a ty, kde o něco skutečně jde (peníze, prestiž, jídlo zdarma, ehm, těm starším lze doporučit i rozumný sex, načasovaný nejlépe do období, kdy už nelze myslet na nic jiného...) - po kterýchžto komoditách touží zpravidla i naši bližní, bez rozdílu.
Protože jak v tomto případě zjistíte, svět je plný už hotových vampýrů, jejich mezifází larev, imág, napodobenin, obětí, antihrdinů a i slušňáků, a pak dokonce i takových nenápadných slušňáků, kteří umí nekompromisně zamést s každým, kdo by si s něčím jenom začal. A sami se dříve či později objeví i lovci upírů, mstitelé, samozvaní ochránci práva, vyhledávající každou známku vampýrismu, a v těch nejhorších exemplářích svého druhu jsou nažhaveni jít vám po krku stokrát rychleji, než dokáže schopný tělocvikář na gymplu odrovnat vypilovanou sadou posilovek celý maturitní ročník našrot. Někteří tělocvikáři jsou sakra rychlí. Všemu tomu vládne potravní konkurence.
A pak přijde den, kdy to (až na vyjímky) mláďata zkusí na svou vlastní pěst, postupně metodami pokusu a omylu, akce a reakce, vyřadí z repertoáru všechny nápadné a příliš násilné techniky, za které hrozí společenská sankce a uchýlí se k jemnějším a méně nápadným postupům. To budou ti chytřejší. Dost z nich přitom při troše správné výchovy pochopí, že to jde i jinak a metodu pití krve si nechají do zásoby, když už se dofrčí do takového stádia, kdy to už ani jinak nejde. Cílem života se stane tyto chvíle krvepití co nejvíce oddálit, tak to dělají ti všichni denní, ohleduplní upíři, kterých snad doposud zůstává převaha. Ve filmech, v životě a v seriálech je žádoucí nechat takové napokoji, jak velí etický přístup, neb dokážou sami vést docela uspokojivý život. Každá jiná interakce je přirozeně nasere.
Uzavřou-li dva vampýři sňatek nebo žijí-li spolu, pud ke krvepití se násobí za každou osobu v domácnosti a vzrůstá i za každý společně prožitý rok. Mají-li však tyto pudy vzájemně vyvážený charakter, podpořený přibližně srovnatelnou dávkou vkladu úsilí, živin a energie do společné vampýří domácnosti, pouze s ojedinělými výkyvy zataženo, netřeba pak nějak složitě řešit (nebo zpravidla obviňovat ze všeho druhou stranu) - je tu opět čas užít si domácího tréninku.
Ovšem najdou se i odrostlejší mláďata v retroaktivním stádiu, dokonce i dospělí jedinci, do tohoto regresního stavu se neustále vracející, to jsou upíři tmy, černí pasažéři systému. Ti chroničtí z nich nemyslí na nic jiného, jen jak pít těm druhým krev, co nejvíc a bez omezení..
Slušný upír postupuje tak, že je napřed přenechá pozornosti profíka, tedy nějakého lovce upírů, je-li v nabídce tato možnost. V opačném případě, zvláště když je jimi bezprostředně ohrožen, si pomůže sám, ve výše popsaném stylu slušňáka "zkus si něco začít".
Někdy se tato temná regrese projevuje v méně škodlivých formách na internetu, kde se postižení prezentují jako vampýrské sexbomby (v drtivé většině se jedná o chlapy) nebo o sobě trousí smyšlené detaily svého luxusem načančaného dekadentního života, jehož niť se táhne už stovky let. (Ehm, samozřejmě všichni až na mě, já skutečně cítím ve svých kostech 104 mizernejch roků!:-)
Takže mladí přátelé, nepochybujte už více o sobě, vampýrismus je docela normální součástí odrůstání, co víc, je dokonce samotnou cestou k dospělosti! Jeho místo i projevy v současném světě jsme si již ukázali, stejně jako možnosti, které různé druhy jednání sebou přináší. Víte vše, co jste potřebovali vědět. A teď už je jenom na vás, jaké techniky si pro sebe vymyslíte. Budete-li úspěšní, dozvím se o vás odjinud, než ze stránek kriminálních reportů.
Z nějaké té drobné a neškodné "úchylky" si starost nedělejte, nestojí to za ty nervy být pořád takový, jakým by měl člověk být - a vy přece nejste lidé, moji mladí upírci!
Nadále platí, že nejodpudivějším upírem je a vždycky byl ideální obraz ČLOVĚKA!
Ať už se jednalo o idealizování si sebe samotného a nebo o boha, který měl představovat lidský ideál.
Ostatně, byl to myslím nějaký W. E. Henley, který podle Yeatsových vzpomínek prohlásil o Blavatské:
"Samozřejmě že provádí falešné zázraky, avšak geniální člověk musí něco dělat. Sarah Berndhardtová například spí v rakvi."
A já jen dodávám, že finanční podfuky Blavatské většího rozsahu se provalily až později, zato Sarah Berndhardtová spí v rakvi dodnes! A dobře té staré rašpli tak, konečně má co chtěla... :-)
Sláva Nosferatu!:-)
O svých zjištěních budu pojednávat až příště, v tomto zdejším příspěvku jsem upřednostnila hravé zamyšlení nad inkliminací mladistvých k vampýrismu a nad otázkami, které toto téma vyvolává. Takže pokud po vás zletilých a příčetných bude někdo loudit recept na to, jak se stát vampýrem, dejte mu odkaz na tuto stránku. Pokud jste mladým a bezradným upírčátkem, směle čtěte a brzy pochopíte!:-)
Výchova mladých vampýrů (otevřený dopis)
Dnes se snad už ani nehodí o tématu vampýrismu na internetu hovořit otevřeně, a to vše vinou roztěkaných dětí a náctiletých, vysílajících do celé sítě signály, dle kterých je zcela evidentní, že jejich mozečky zatím ještě plně nedozrály a ony dosud nechápou, že:
"vampýrské období" je naprosto normální a bezproblémová část života mladého člověka!
Která se pomalu chýlí ke konci - a to je ten největší problém každého z nich.
Podvědomě totiž vampýrčata tuší, že by měla vyhledat vlastní způsob obživy, avšak ještě plně nechápou, jak na to. Mohou se to pochopitelně naučit leda tak, že v praxi někdo bude pít pořádně krev jim, mnohem intenzivněji, než kdy zažily doposud pod ochranou svých biologických rodičů - a ony, budou-li dostatečně všímavé, pochytí, jak se co dělá.
Při dnešní mírné výchově a moderních roztříštěných rodinách nelze automaticky předpokládat, že by v teritoriu našeho po internetu úpícího vampírčátka sehraně trénovala početná rodina, rodiče, prarodiče a sourozenci, kteří mláděti a i sami sobě navzájem pijí krev už od kolébky a tím všem poskytují dostatečnou kondici i průpravu k tomu, jak obstát v širém světě. Takovým plně trénovaným vampýrčatům se to vyletí ráz dva z rodného domku, někteří dokonce ani nedočkají plnoletosti a už si to upalují plnou parou pryč, co možná nejdál!
Prosím vás pěkně, izolovaná vampýrčata, nehledejte svého člověka, který by vám pil krev, po internetu! Dodržujte bezpečnostní zásady, doporučované nezletilým, nedávejte své adresy neznámým, neposílejte fotky, protože kdyby vám to náhodou vyšlo a vy byste někoho "vostrýho" hned napoprvé splašili, možná se mu nebudete umět dostatečně ubránit a líbit se vám to ROZHODNĚ NEBUDE!
V tom lepším případě se vám ozve jen banda pitomců a srandistů, kteří si budou dělat legraci z vaší citlivé dušinky anebo zoufalci, vám samotným podobní.
Pomalu se místo toho začněte angažovat v reálném běhu světa, mimo sféry aktivit pro mladistvé a stranou ochranného stáda svých vrstevníků. Zkuste si třeba najít nějakou brigádu, vyhledávejte vztahy zejména pracovní, profesionální a ty, kde o něco skutečně jde (peníze, prestiž, jídlo zdarma, ehm, těm starším lze doporučit i rozumný sex, načasovaný nejlépe do období, kdy už nelze myslet na nic jiného...) - po kterýchžto komoditách touží zpravidla i naši bližní, bez rozdílu.
Protože jak v tomto případě zjistíte, svět je plný už hotových vampýrů, jejich mezifází larev, imág, napodobenin, obětí, antihrdinů a i slušňáků, a pak dokonce i takových nenápadných slušňáků, kteří umí nekompromisně zamést s každým, kdo by si s něčím jenom začal. A sami se dříve či později objeví i lovci upírů, mstitelé, samozvaní ochránci práva, vyhledávající každou známku vampýrismu, a v těch nejhorších exemplářích svého druhu jsou nažhaveni jít vám po krku stokrát rychleji, než dokáže schopný tělocvikář na gymplu odrovnat vypilovanou sadou posilovek celý maturitní ročník našrot. Někteří tělocvikáři jsou sakra rychlí. Všemu tomu vládne potravní konkurence.
A pak přijde den, kdy to (až na vyjímky) mláďata zkusí na svou vlastní pěst, postupně metodami pokusu a omylu, akce a reakce, vyřadí z repertoáru všechny nápadné a příliš násilné techniky, za které hrozí společenská sankce a uchýlí se k jemnějším a méně nápadným postupům. To budou ti chytřejší. Dost z nich přitom při troše správné výchovy pochopí, že to jde i jinak a metodu pití krve si nechají do zásoby, když už se dofrčí do takového stádia, kdy to už ani jinak nejde. Cílem života se stane tyto chvíle krvepití co nejvíce oddálit, tak to dělají ti všichni denní, ohleduplní upíři, kterých snad doposud zůstává převaha. Ve filmech, v životě a v seriálech je žádoucí nechat takové napokoji, jak velí etický přístup, neb dokážou sami vést docela uspokojivý život. Každá jiná interakce je přirozeně nasere.
Uzavřou-li dva vampýři sňatek nebo žijí-li spolu, pud ke krvepití se násobí za každou osobu v domácnosti a vzrůstá i za každý společně prožitý rok. Mají-li však tyto pudy vzájemně vyvážený charakter, podpořený přibližně srovnatelnou dávkou vkladu úsilí, živin a energie do společné vampýří domácnosti, pouze s ojedinělými výkyvy zataženo, netřeba pak nějak složitě řešit (nebo zpravidla obviňovat ze všeho druhou stranu) - je tu opět čas užít si domácího tréninku.
Ovšem najdou se i odrostlejší mláďata v retroaktivním stádiu, dokonce i dospělí jedinci, do tohoto regresního stavu se neustále vracející, to jsou upíři tmy, černí pasažéři systému. Ti chroničtí z nich nemyslí na nic jiného, jen jak pít těm druhým krev, co nejvíc a bez omezení..
Slušný upír postupuje tak, že je napřed přenechá pozornosti profíka, tedy nějakého lovce upírů, je-li v nabídce tato možnost. V opačném případě, zvláště když je jimi bezprostředně ohrožen, si pomůže sám, ve výše popsaném stylu slušňáka "zkus si něco začít".
Někdy se tato temná regrese projevuje v méně škodlivých formách na internetu, kde se postižení prezentují jako vampýrské sexbomby (v drtivé většině se jedná o chlapy) nebo o sobě trousí smyšlené detaily svého luxusem načančaného dekadentního života, jehož niť se táhne už stovky let. (Ehm, samozřejmě všichni až na mě, já skutečně cítím ve svých kostech 104 mizernejch roků!:-)
Takže mladí přátelé, nepochybujte už více o sobě, vampýrismus je docela normální součástí odrůstání, co víc, je dokonce samotnou cestou k dospělosti! Jeho místo i projevy v současném světě jsme si již ukázali, stejně jako možnosti, které různé druhy jednání sebou přináší. Víte vše, co jste potřebovali vědět. A teď už je jenom na vás, jaké techniky si pro sebe vymyslíte. Budete-li úspěšní, dozvím se o vás odjinud, než ze stránek kriminálních reportů.
Z nějaké té drobné a neškodné "úchylky" si starost nedělejte, nestojí to za ty nervy být pořád takový, jakým by měl člověk být - a vy přece nejste lidé, moji mladí upírci!
Nadále platí, že nejodpudivějším upírem je a vždycky byl ideální obraz ČLOVĚKA!
Ať už se jednalo o idealizování si sebe samotného a nebo o boha, který měl představovat lidský ideál.
Ostatně, byl to myslím nějaký W. E. Henley, který podle Yeatsových vzpomínek prohlásil o Blavatské:
"Samozřejmě že provádí falešné zázraky, avšak geniální člověk musí něco dělat. Sarah Berndhardtová například spí v rakvi."
A já jen dodávám, že finanční podfuky Blavatské většího rozsahu se provalily až později, zato Sarah Berndhardtová spí v rakvi dodnes! A dobře té staré rašpli tak, konečně má co chtěla... :-)
Sláva Nosferatu!:-)
SATURNSKÉ KAMEŇÁKY
Tak jsem nedávno hledala na žádost svého vydavatele popis k pseudonymu, kterým jsem podepsala jednu z mých povídek, jenž vyjde v příštím čísle časopisu DNO, a při této činnosti, jak už to bývá, se mi podařilo vysmýčit léta nepoužívané prostory a soubory na mém komplu.
Text povídání o autorce, kde jsem se mimochodem šalamounsky přidržela svých zásad a moc jsem tam toho na sebe neprozradila, se nakonec našel pro všechny potřeby uložen přímo na ploše, zato v archivech, které jsem prošmejdila, mou pozornost neomylně přitáhl soubor s nápisem "Saturnské kameňáky".
Ačkoliv předpokládám, že se níže uvedeným vtipům zplna plic zasměje snad jenom malá hrstka lidí, které já říkám "klucííí saturnskýýý", přesto jsem se rozhodla zprostředkovat některé tyto balvánky čtenářům povahy nesaturnské, protože i taková polévka z kamení je přece jenom z gruntu polévka, není liž pravda:-)?
Gaia povídá synovi: "Kroníku, nepřekážej, tady máš srp a běž si hrát k tatínkovi do pracovny!"
"Saturnská gnóze" a Aleister Crowley sedí spolu ve vězeňské cele bez oken, bez dveří a bez jakéhokoliv spojení s vnějškem.
"Běda, jsme prozrazeni..." Špitne saturnský egregor.
Převzatý vtip - saturnské býlí
"A z čeho že jste to uvařila manželovi ten čaj, paní?" Ptá se doktor na JIP-ce.
"No, dala jsem tam durman a blín." Odvětí žena.
"Aha, tak příště uvařte ten čaj z něčeho méně jedovatého, trvalo nám skoro 3 hodiny, než jsme ho z toho dostali."
Žena se vyděsí: "Nechcete snad, pane doktore, naznačit, že se z toho dostane!?"
Text povídání o autorce, kde jsem se mimochodem šalamounsky přidržela svých zásad a moc jsem tam toho na sebe neprozradila, se nakonec našel pro všechny potřeby uložen přímo na ploše, zato v archivech, které jsem prošmejdila, mou pozornost neomylně přitáhl soubor s nápisem "Saturnské kameňáky".
Ačkoliv předpokládám, že se níže uvedeným vtipům zplna plic zasměje snad jenom malá hrstka lidí, které já říkám "klucííí saturnskýýý", přesto jsem se rozhodla zprostředkovat některé tyto balvánky čtenářům povahy nesaturnské, protože i taková polévka z kamení je přece jenom z gruntu polévka, není liž pravda:-)?
Gaia povídá synovi: "Kroníku, nepřekážej, tady máš srp a běž si hrát k tatínkovi do pracovny!"
"Saturnská gnóze" a Aleister Crowley sedí spolu ve vězeňské cele bez oken, bez dveří a bez jakéhokoliv spojení s vnějškem.
"Běda, jsme prozrazeni..." Špitne saturnský egregor.
Převzatý vtip - saturnské býlí
"A z čeho že jste to uvařila manželovi ten čaj, paní?" Ptá se doktor na JIP-ce.
"No, dala jsem tam durman a blín." Odvětí žena.
"Aha, tak příště uvařte ten čaj z něčeho méně jedovatého, trvalo nám skoro 3 hodiny, než jsme ho z toho dostali."
Žena se vyděsí: "Nechcete snad, pane doktore, naznačit, že se z toho dostane!?"
Subscribe to:
Posts (Atom)