Vtipy dělám podobně, jako rituály. Napřed cítím potřebu něco vyjádřit, udělat, potom si nashromáždím vhodný materiál a ujasním své nároky ohledně obsahu a formy. Zejména ty formy si vypůjčím z těch, které se mi líbí a pokřížím je do hybridního stavu dle libosti. A potom se nad tím zapřu a nutím se násilím k excelentnímu brainstormingu:
"Mysli, tak mysli, herdek dělej a vymysli něco!"
Takhle vytvářím asi 30 procent věcí, za stolem, píšu na papír a vybírám z různých verzí, přičemž nepotřebné zahazuju a nechávám přežít opravdu jen ty nejschopnější.
Zbývajících 70 procent, které zpravidla obsahují ony náhlé a nenadálé vtipnosti, mentální zkratky nebo neobvyklá spojení povolávám na oblíbených kreativních místech: ve vaně, na wc:), během "noční" procházky nebo při bezcílném bloumání po bytě... A samozřejmě během rozhovorů s dobrými přáteli...
Takže, právě tak jsem třeba dostala nápad šlohnout oblíbenou výtvarnou formu, zvanou komiksový strip.
Následně je třeba použít 2 nejzákladnější magické i humoristické metody,
"metodu rozdílu" a
"metodu stejnosti", aplikovat v přiměřeném poměru a na závěr si vybrat jako cíl svého humoru někoho, kdo je dostatečně free-cool-in.
Jistě, výběrem frikulína jsem se dostala za hranici, kterou jsem sama vytyčila
zde, ale dalo se vcelku tušit, že k tomu jednou dojde.
Ugh, no, a našli vhodného frikulína, našli, našli?
Přesvědčte se sami:
Obrázek Petera Mastina je zneužit z
Paranoi, Heinrich Himmler je myslím odněkud z Wikipedie, nebo už sama nevím, odkud :-).
Posts
