Ačkoliv teutónský (novoteutónský) vtip pohanům příliš humorný nepřišel, spíše byl vnímán jako suchý, realita se ukázala být mnohem šťavnatější, alespoň co se týče různých frakcí pohanské subkultury, jejich štěpení, ale také naopak slučování.
Takže tedy jedna perla z té reality:
Co dostaneme, sloučí li se dohromady Wicca a Ásatrú?
Wiccatrú...
Pozitivním okamžikem pubmootu byla chvíle, ve které Cody nastiňoval Jaroslavovi budoucí plány PFi:
"Víš, kdyby měl příští přednášku mít thelémita z Brna, vypadalo by to z hlediska PFi trochu divně, protože první přednášku měla chaosmagička (sic!) z Brna, druhej by byl thelémita z Brna... My tam potřebujeme nějakýho pohana!"
Což okomentoval Dan slovy: "Protože jinak by to byla pohana!"
Spousta z toho, co jsem měla připraveno, nakonec vypadla, převážně díky spolupůsobení žhavého světla dataprojektoru a jiných faktorů, takže posluchači byli připraveni o výsledky mých vlastních (jistě cenných) výzkumů, podle nichž je v Čechách nejznámnější postavou z říše Niffelheimu (říše mlhy) Rákosníček, na což jsou hned v úvodu každého dílu neklamně odkázáni (za lesem je mlha tak hustá, že by se dala krájet...).
A nakonec onen postmoderní teutónský vtip:
Jede Loki s Thórem do jakési vesnické hospody dole v Middgardu (můžete uhodnout, koho z těch dvou to asi byl nápad) a pijou tam až do hluboké noci. Když konečně vyjdou ven a chtějí už jenom domů do postele, jsou oba docela dost opilí a ke všemu z Niffelheimu vylezla taková hustá mlha, že v té mlze nelze spolehlivě určit, kudy na Ásgárd.
Nasednou na koně a pochopitelně zabloudí, jezdí sem a tam tou hustou mlhou, až přijdou na hranice Jotunheimu, světa obrů, kde sedí obr Sturmli a vyhlíží do kraje. Obr, jak se dívá, nechce se mu věřit vlastním očím, před ním na koních se v sedle kymácí dva opilci a obviňují jeden druhého, kdo kde špatně zabočil. Zjevně si ho nevšimli, což ho poněkud urazí: přistoupí tedy k nim, odkašle si, a táže se:
„Vážení pánové, zdalipak víte, kdo já jsem?“
Loki se na něj dlouze zadívá a říká Thórovi:
"No to nám tak ještě scházelo! My nevíme, KDE jsme a on neví, KDO je!“
Takže tedy jedna perla z té reality:
Co dostaneme, sloučí li se dohromady Wicca a Ásatrú?
Wiccatrú...
Pozitivním okamžikem pubmootu byla chvíle, ve které Cody nastiňoval Jaroslavovi budoucí plány PFi:
"Víš, kdyby měl příští přednášku mít thelémita z Brna, vypadalo by to z hlediska PFi trochu divně, protože první přednášku měla chaosmagička (sic!) z Brna, druhej by byl thelémita z Brna... My tam potřebujeme nějakýho pohana!"
Což okomentoval Dan slovy: "Protože jinak by to byla pohana!"
Spousta z toho, co jsem měla připraveno, nakonec vypadla, převážně díky spolupůsobení žhavého světla dataprojektoru a jiných faktorů, takže posluchači byli připraveni o výsledky mých vlastních (jistě cenných) výzkumů, podle nichž je v Čechách nejznámnější postavou z říše Niffelheimu (říše mlhy) Rákosníček, na což jsou hned v úvodu každého dílu neklamně odkázáni (za lesem je mlha tak hustá, že by se dala krájet...).
A nakonec onen postmoderní teutónský vtip:
Jede Loki s Thórem do jakési vesnické hospody dole v Middgardu (můžete uhodnout, koho z těch dvou to asi byl nápad) a pijou tam až do hluboké noci. Když konečně vyjdou ven a chtějí už jenom domů do postele, jsou oba docela dost opilí a ke všemu z Niffelheimu vylezla taková hustá mlha, že v té mlze nelze spolehlivě určit, kudy na Ásgárd.
Nasednou na koně a pochopitelně zabloudí, jezdí sem a tam tou hustou mlhou, až přijdou na hranice Jotunheimu, světa obrů, kde sedí obr Sturmli a vyhlíží do kraje. Obr, jak se dívá, nechce se mu věřit vlastním očím, před ním na koních se v sedle kymácí dva opilci a obviňují jeden druhého, kdo kde špatně zabočil. Zjevně si ho nevšimli, což ho poněkud urazí: přistoupí tedy k nim, odkašle si, a táže se:
„Vážení pánové, zdalipak víte, kdo já jsem?“
Loki se na něj dlouze zadívá a říká Thórovi:
"No to nám tak ještě scházelo! My nevíme, KDE jsme a on neví, KDO je!“
Posts
No comments:
Post a Comment