"A neměli bysme k tomu radši zavolat kněze?" Zeptala se nejistě.
"Jasně že ne. Ti dnešní kněží už dávno nejsou to, co bývali."
Chlácholivým tónem odvětil muž.
"Tenhle chlápek je ten nejlepší exorcista, co dělá do posedlejch přístrojů. Věř mi - zavoláme mu a uvidí se."
Trhla hlavou směrem k telefonu: "Tak teda jo, když teda myslíš, tak mu zavolej."
Po chvilce hledání v seznamu seděli oba dva nalepení těsně u sluchátka a sbušícím srdcem naslouchali vyzvánění. Vzápětí to někdo na druhé straně konečně zdvihl a tak se muž k nelibosti své ženy mírně odtáhl a ujal se popisu problému.
Když domluvil, zavládlo v bytě ticho.
To čekání se zdálo být pro ženu úmorné a tak se nejprve pozdviženým obočím a potom i pomocí posunků pokoušela zjistit, co se děje.
"Co říká, co říká?" Syčela polohlasem, když ani tato zjevná gesta nezabrala. "Pomůže nám?"
"Počkej... ptá se, jestli nám doma teče voda."
"Si dělá srandu po telefonu, nebo co?" Jiskřila napětím. "To nám teď řekne, že naše nohy smrdí až k němu domů?!"
"Ale né, to myslí vážně. Prej že ti démoni nesnáší obyčejnou vodu. Jdi zkusit, jestli teče."
Vyrazila ke kuchyňské lince, natáhla ruku ke kohoutku, ale pak ji zas stáhla.
"A jaká, teplá nebo studená?" Otočila se s otázkou, kterou muž přetlumočil do telefonu.
"Prej studená, k vymítání se nejlíp hodí vobyčejná studená."
"Tak ta nám teče. Mám to zas zavřít?"
"Má to zas zavřít? Tak že prej to máš zas zavřít, říká von..."
Otočila modře označeným kohoutkem a otřela si studené kapky z dlaně do kalhot.
"...sůl? Jakou sůl?" Zaslechla, jak muž pokračuje v hovoru.
Už bez říkání došla ke kredenci a vytáhla z něj splasklý pytlík. Ten postavila na stůl, přímo před muže.
"Sůl prý na sebe váže démony, protože krystaly mají dokonale uspořádanou strukturu. Ta do sebe dokáže polapit většinu chaotických entit." Prozradil jí na oplátku zase on, polohlasně.
"Co? Ne, já tomu rozuměl, jen jsem to ještě říkal ženě... kolik že? Dvě kila nejmíň?" Natáhl se pro solničku, ale když spatřil zažloutlý vnitřek, zase ji odložil zpět. "Speciální velkozrnnou sůl? A ještě toho bude potřeba víc? Tak já si to radši napíšu."
Přistrčila mu úslužně k ruce bloček a tužku a potom i druhou, když se ukázalo, že ta první nejde rozepsat.
"Tak," pronesl hned poté, co položil sluchátko, "budu to všechno muset jít koupit do krámu. Ty počkáš tady."
"Já půjdu taky! Sama tady s tím krámem nebudu!" Bránila se. Marno platné.
Exorcista měl totiž ještě jeden velice specifický požadavek.
"Vytáhni všechny talíře, co máme, a musíš je mezitím umazat."
"A čím je mám jako ušpinit?"
"Já nevím, vezmi si z ledničky nějaký jídlo, prostě je mezitím zašpiň, než se vrátím."
Když uviděl její výraz, jak tam stála, podobná malému děcku, přitáhl si ji k sobě a pohladil po vlasech.
"Neboj se, všechno bude zas fajn. Jen musíme udělat, to co nám ten exorcista říká a dobře to dopadne."
Sebral ze stolu peníze, klíče -- a zapadly za ním dveře.
Okusujíc si nehet prostředníku zkoumala nitro lednice.
Hm, kečup a jahodový džem, to bude to pravé. A ještě vepřová paštika v plechovce a jakási neindetifikovatelná marmeláda, ve které už rašila plíseň. Hořčice.
Všechno se bude hodit. A když k tomu přistoupí dostatečně šetrně, možná i něco zbude.
Vyhýbala se byť jenom jedinému pohledu na výhružně mlčící stroj. Však my už ti zatneme tipec, ty kráme jeden.
Po nějaké chvíli, když už měla všechny talíře hotové, po celém povrchu pěkně napaplané mazlavými ingrediencemi, usoudila, že toho ještě dost zbývá a poněvadž jí to zrovna začalo jít od ruky, vzala si do práce příbory a pak ještě i skleničky.
Už byla skoro hotová, když se vrátil manžel a začal z tašky vybalovat všechny ty barevné lahvičky, dózičky a pytlíky, v obalech modrých, žlutých, růžových a cizokrajných nápisů či jmen, z jejichž názvů nešlo ani v nejmenším vytušit, k čemu se používají.
Pak oba čekali.
Exorcista dorazil necelou hodinku poté. Sebevědomě veplul do nitra kuchyně, odložil těžkou, koženou brašnou a jal se zkušeně obhlížet situaci. Pak zkontroloval nakoupené ingredience, vybral ty pravé a ostatní nechal ležet na kuchyňském stole.
Vyhrnul si rukávy a vymítání mohlo začít.
Nejprve nasypal do jednoho z otvorů sůl, potom připojil hadičky a káblíky a nakonec použil i další vybrané ingredience.
Nakukovali mu přes rameno, co a jak kam sype nebo lije a kolik tam toho dává.
Pak se k nim otočil a pokynul, že mají vyskládat špinavé talíře dovnitř. Rychle to provedli a ruce se jim přitom třásly vzrušením.
Po tomto úkonu se všem přítomným tajili dech. Čas zkoušky se již přiblížil a tajemno sevřelo jejich útroby. Za chvíli se uvidí, zda tohle podivné počínání bude mít nějaký výsledek.
Exorcista chvilku mačkal různá tlačítka a vzápětí se z útrob přístroje ozval tlumený zvuk. Ne žádné škytání, pískání, skučení démonů či ďábelský rachot, ale rovnoměrný hukot řádně pracujícího stroje, který nikoho nenechal na pochybách, že zlo bylo konečně zažehnáno a v dáli se blýská na lepší časy.
Zabralo to!
Se slzami v očích mu děkovali a bez smlouvání zaplatili požadovanou částku.
Jejich nová myčka na nádobí konečně začala fungovat!
Friday, March 02, 2007
Subscribe to:
Post Comments (Atom)
No comments:
Post a Comment