PSYCHOLOGICKÉ MODELY: ROZBÍJENÍ ILUZÍ

Když chci zjistit, nakolik se člověk, se kterým hovořím, orientuje v realitě, ať už jde o mága nebo ne-mága, nahodím nějaký obecně známý dramatický vzorec.
Nedávno jsem měla příležitost hovořit např. na téma "Přelet nad kukaččím hnízdem" od K. Kesseyho. Interpretace mého spoludiskutéra byla následovná:

D(iskutující):"Randall tam do toho blázince přišel a zjistil, že ten režim dělá z lidí blbce. Oni tam byli zavření dobrovolně! A za všechno mohla ta kráva hlavní sestra, která tam všechny dirigovala."

JÁ: "Hm, pokud se pamatuji, Randall tam dobrovolně nebyl, ale na příkaz soudu!"

D: "Ale ti ostatní tam byli dobrovolně a mohli kdykoliv odejít! Ale byli z toho tak zblblí, že tam radši zůstávali..."

JÁ:"Ano, je tam jistá korelace, ale většina z nich sama uznávala, že ten ústav potřebují. Dále, hlavní problém konfliktu spočíval v tom, že Randall se rozhodl s vrchní sestrou bojovat, ačkoliv neměl takovou převahu, jako ona. Pustil se do boje, který nemohl vyhrát. Čímž nepopírám, že její metody byly občas dost fašistické..."

D:"Randall se dokázal radovat ze života a chtěl, aby z toho měli něco i ti druzí."

JÁ: "A když je unesl na loď, tak zjistil, že jim ten režim vyhovoval a že vlastně nic jiného ani nechtějí, než se vrátit zpět. že to tam nejsou schopni zvládnout."

D:"Neuměli se radovat ze života. Ale to, že ta sestra přesvědčila doktora, aby ho operoval, značí, že tam v tom ústavu bylo něco v nepořádku. Podřízený přece není kompetentní o těchto věcech rozhodovat!"

JÁ: "Práce v různých institucích mne naučila, že nadřízení nechtějí zodpovědnost, kterou s oblibou přenechávají podřízeným. Prostě nechtějí problémy a doufají, že to ti pod nimi nějak vyřeší. Což byl i tento případ. Co si o tom asi myslela sestra Ratchedová?"

FIKTIVNÍ ROZHOVOR SE SESTROU RATCHEDOVOU:
"Víte, co dalo fušku zvládnou takovýho vola? Člověk dělá jen svou práci, a to sakra dobře, udržuje tam pořádek, a on si přijde a začne tam podkopávat roky úsilí, znevažovat mou autoritu a celý systém! Já na něj vedení ústavu upozorňovala, ale dokud se nestal pořádný průser, nikdo mě nevěřil. Musela jsem ty jeho podrazy snášet až do doby, kdy udělal skutečnou botu.
Sbalil pacienty a donutil je k výletu na lodi, zamknul personál a celý ústav obrátil vzrůru nohama. Pak už jim nezbylo nic jiného, než to nějak řešit, ale dokud jsem trpěla jenom já, tak se mě nevěřilo a nikdo s tím nechtěl nic dělat... Aspoň mě budou příště líp poslouchat."

Sestra Ratchedová, bez ohledu na své puritánství, panovačnost a upjatost třímala ve svých rukách moc, kterou se nebála použít. Pokud se jí někdo postavil do cesty, tak ho jako dobrý stratég nemilosrdně zlikvidovala, nejtvrdšími možnými prostředky, které se jí nabízely. To z ní dělá jednu z nejlepších vedlejších postav dramatu, jaké znám. Kdežto Randall své činy nedomýšlel, sehrál tedy roli dobrosrdečného hlupáka, sympatického floutka a "hrdiny okamžiku", který si zahrává s něčím, co nemůže zvládnout. Riskoval v konfliktech, které sám vyvolával a toto riziko vůbec nebylo nutné. Nevěřil, že by se mu mohlo něco stát a doplatil na to. Situaci zjevně docela dost podcenil.
Také mi Randall byl kdysi sympatický, tak kolem dvaceti let a ztotožňovala jsem se s ním, jako s bojovníkem proti útlaku. Později jsem pochopila, že pokud chce člověk bojovat, tak tím způsobem, aby vyhrál a zvažovat riziko, které podstupuje.

Pokud je Vašemu spoludiskutujícímu více než padesát, zřejmě jej nepřesvědčíte, neboť se jedná o nenapravitelného idealistu, kteří se vyskytují v každé generaci. Mám pocit, že v generaci "intelektuálů", kteří zažili diktaturu minulého režimu, se vyskytují dost markantně.

D: "Jediný, kdo tam z toho měl nějaký prospěch, byl Náčelník."

JÁ:"Ano, konečně se shodneme, Náčelník když uviděl, co se s Randallem stalo, udělal tu nejrozumnější věc, co mohl, dal se do kupy a vypadnul odtud."

Což je nakonec nádherná shoda názorů, kterou může mágyně ve štědrovečerním rozhovoru se svým otcem dosáhnout. :-)