TŘI PÉ

A "RETRO" K NOVÉMU ROKU:

Okultisti za komančů, to panečku byli kabrňáci!

Kromě všelijakých umění okultních, neúnavně nacvičovali techniku 3Pé:

POZORNOST,

POSLUŠNOST,

A

RUŠTINU!

PSYCHOLOGICKÉ MODELY: ROZBÍJENÍ ILUZÍ

Když chci zjistit, nakolik se člověk, se kterým hovořím, orientuje v realitě, ať už jde o mága nebo ne-mága, nahodím nějaký obecně známý dramatický vzorec.
Nedávno jsem měla příležitost hovořit např. na téma "Přelet nad kukaččím hnízdem" od K. Kesseyho. Interpretace mého spoludiskutéra byla následovná:

D(iskutující):"Randall tam do toho blázince přišel a zjistil, že ten režim dělá z lidí blbce. Oni tam byli zavření dobrovolně! A za všechno mohla ta kráva hlavní sestra, která tam všechny dirigovala."

JÁ: "Hm, pokud se pamatuji, Randall tam dobrovolně nebyl, ale na příkaz soudu!"

D: "Ale ti ostatní tam byli dobrovolně a mohli kdykoliv odejít! Ale byli z toho tak zblblí, že tam radši zůstávali..."

JÁ:"Ano, je tam jistá korelace, ale většina z nich sama uznávala, že ten ústav potřebují. Dále, hlavní problém konfliktu spočíval v tom, že Randall se rozhodl s vrchní sestrou bojovat, ačkoliv neměl takovou převahu, jako ona. Pustil se do boje, který nemohl vyhrát. Čímž nepopírám, že její metody byly občas dost fašistické..."

D:"Randall se dokázal radovat ze života a chtěl, aby z toho měli něco i ti druzí."

JÁ: "A když je unesl na loď, tak zjistil, že jim ten režim vyhovoval a že vlastně nic jiného ani nechtějí, než se vrátit zpět. že to tam nejsou schopni zvládnout."

D:"Neuměli se radovat ze života. Ale to, že ta sestra přesvědčila doktora, aby ho operoval, značí, že tam v tom ústavu bylo něco v nepořádku. Podřízený přece není kompetentní o těchto věcech rozhodovat!"

JÁ: "Práce v různých institucích mne naučila, že nadřízení nechtějí zodpovědnost, kterou s oblibou přenechávají podřízeným. Prostě nechtějí problémy a doufají, že to ti pod nimi nějak vyřeší. Což byl i tento případ. Co si o tom asi myslela sestra Ratchedová?"

FIKTIVNÍ ROZHOVOR SE SESTROU RATCHEDOVOU:
"Víte, co dalo fušku zvládnou takovýho vola? Člověk dělá jen svou práci, a to sakra dobře, udržuje tam pořádek, a on si přijde a začne tam podkopávat roky úsilí, znevažovat mou autoritu a celý systém! Já na něj vedení ústavu upozorňovala, ale dokud se nestal pořádný průser, nikdo mě nevěřil. Musela jsem ty jeho podrazy snášet až do doby, kdy udělal skutečnou botu.
Sbalil pacienty a donutil je k výletu na lodi, zamknul personál a celý ústav obrátil vzrůru nohama. Pak už jim nezbylo nic jiného, než to nějak řešit, ale dokud jsem trpěla jenom já, tak se mě nevěřilo a nikdo s tím nechtěl nic dělat... Aspoň mě budou příště líp poslouchat."

Sestra Ratchedová, bez ohledu na své puritánství, panovačnost a upjatost třímala ve svých rukách moc, kterou se nebála použít. Pokud se jí někdo postavil do cesty, tak ho jako dobrý stratég nemilosrdně zlikvidovala, nejtvrdšími možnými prostředky, které se jí nabízely. To z ní dělá jednu z nejlepších vedlejších postav dramatu, jaké znám. Kdežto Randall své činy nedomýšlel, sehrál tedy roli dobrosrdečného hlupáka, sympatického floutka a "hrdiny okamžiku", který si zahrává s něčím, co nemůže zvládnout. Riskoval v konfliktech, které sám vyvolával a toto riziko vůbec nebylo nutné. Nevěřil, že by se mu mohlo něco stát a doplatil na to. Situaci zjevně docela dost podcenil.
Také mi Randall byl kdysi sympatický, tak kolem dvaceti let a ztotožňovala jsem se s ním, jako s bojovníkem proti útlaku. Později jsem pochopila, že pokud chce člověk bojovat, tak tím způsobem, aby vyhrál a zvažovat riziko, které podstupuje.

Pokud je Vašemu spoludiskutujícímu více než padesát, zřejmě jej nepřesvědčíte, neboť se jedná o nenapravitelného idealistu, kteří se vyskytují v každé generaci. Mám pocit, že v generaci "intelektuálů", kteří zažili diktaturu minulého režimu, se vyskytují dost markantně.

D: "Jediný, kdo tam z toho měl nějaký prospěch, byl Náčelník."

JÁ:"Ano, konečně se shodneme, Náčelník když uviděl, co se s Randallem stalo, udělal tu nejrozumnější věc, co mohl, dal se do kupy a vypadnul odtud."

Což je nakonec nádherná shoda názorů, kterou může mágyně ve štědrovečerním rozhovoru se svým otcem dosáhnout. :-)

SEX A MLADÁ ČARODĚJKA

ANEB LECHTIVÁ HUMORESKA O TOM, JAK DOBRO A LÁSKA ZVÍTĚZÍ, ALE PRACHY SE ŠIKNOU VŽDYCKY

Pěkná mladičká sedmnáctiletá čarodějka si sežene pár knížek, zařídí si oltář, nějaké to nádobíčko a začne, jak už to u některých takovýchto dívek bývá, se svým prvním a imaginativně velmi jednoduchým čarováním. Z astrální dimenze jí při tom pozorují dvě entity, Černý a Bílý:
Černý to nevydrží a začne se svému kolegovi chlubit:
"Vsaď se, že ji dostanu! Její panenství bude moje, její krev bude oslavou a dalším triumfem temného univerza!"
Bílý se naň pohoršeně obrátí:
"Jaké nemorální! To nedovolím! Zapůsobím, seč bude v mých silách, aby ti nepodlehla!"
"Pcha! Vždyť vy jen kecáte a mluvíte, zatímco my dostáváme ke své práci od šéfa materiální prostředky, abychom duše zlákali chtíčem a mamonem! Sleduj muže činu!" Zakřičí Černý a jakmile dívka dokončí vyvolávání, vrhne se jí rychle zjevit.
"Fajn."Praví dívka. "Co seš zač?"
"Já jsem Černá entita. Můžu ti splnit nejskrytější přání. Ale mám jednu podmínku. Chci, aby ses mi plně oddala."
"Jo, o tom jsem četla. Tak teda jó." Souhlasí děvče znuděně. Ďáblovi se zaleskne v očích.
"Cele? Úplně? Tak to znamená, že mi dáš taky své panenství!"
"Cože? To v těch knížkách nebylo! Tak to zas ne, já jsem pana a nemůžu hned tak s někým spát! Bydlím s rodiči a jsem slušná holka." Protestuje dívka. Černý se naštve a říká jí:
"Tak když nic nebude, tak si klidně běž za tím prudérním Bílým, ten je na takový blbý panny, jako jsi ty, dělanej." Odplivne si a zmizí.
Dívka se zamyslí a ve své hlavě se rozhodne přehodit na bílou magii. Proč ne, že?
Zjeví se Bílý a táže se:
"Co po mně žádáš, děvo?"
Dívka se zamyslí, protože tak daleko v předchozím rozhovoru ještě nedospěla, ale protože je jí 17 a je pana, povídá vzápětí bez většího přemýšlení:
"Chtěla bych si zašukat! Strašně ráda bych s někým spala, ale zrovna nemám kluka. Rozumíš?"
Bílý vyprskne uraženě:
"Tak proč jsi nezůstala u Černého, když jsi taková kráva nadržená? Pleteš si služebníka Svrchovaného Dobra s nějakým kuplířem?"
A zmizí.
Dívka povzdechne, vyvolává dnes už potřetí, a to je teda fuška a votrava, takže když se objeví Černý, hlásí mu hned zkraje:
"Tak jo. Budeš mít mé panenství. Ale bude to podle mýho, protože já jsem panna a potřebuju se nějak uvolnit."
Ďáblík je celý natěšený, okamžitě souhlasí a ptá se, co že by ji nejlépe uvolnilo a co má ráda.
"Tak třeba, co kdyby jsi mě vzal na rande a nakupovat? To dělám ráda, při tom bych se mohla i uvolnit!"
Černý si to sice představoval jinak, vyrazí ale s dívkou do Shopping Centra, koupí jí zlatý řetízek, drahou bonboniéru, pak několik kabel s oblečením, boty, doplňky, drahý mobil a spoustu dalšího, nosí jí to, trpí a těší se na svou odměnu. Na závěr už je tak utahaný, že jí koupí i červeného sporťáka, aby mohl kam složit věci.
Jdou spolu na večeři a Ďábel už je tak zaujat vyhlídkou, že se zatím velmi neefektivní postup začíná vracet do obligátních kolejí, tak jí po cestě ještě nechá zřídit bankovní účet se slušnou sumičkou.
Po večeři mu dívka povídá:
"Já nevím jak ty, ale mě to všechno úplně zmohlo. Tak to na mě po večeři padlo, že se na to dnes necítím. Víš, moc bych si to neužila, co takhle kdybychom se viděli zítra večer?"
Černý chtě nechtě souhlasí a vyprovodí dívku, která si odfrčí novým sporťákem sama k domovu.

Následující den na ni čeká na místě, kde se rozloučili. Dívka dlouho nejede. Volá jí na nový mobil, napřed ho má vypnutý a asi za tři čtvrtě hodiny mu volá sama, že už je na cestě.

Z auta spolu s ní vystoupí Bílý.
Černý zmateně zírá, zatímco ti dva k němu dojdou a dívka hlásí:
"Ahoj. Něco ti musím říct, my dva se musíme rozejít, protože teď chodíme spolu s Bílým a taky jsme spolu už spali. Takže už nejsem pana. Já jsem do něj tak zamilovaná!"
"Ale počkej, ty jsi nedodržela naši dohodu! Všechno vrátíš!"
"Jakpak by ne!" Zlobí se děvče. "Dala jsem ti své panenství, ne? Dokud jsem byla pana, tak jsem chodila s tebou. Teď už pana nejsem, takže chodím s Bílým!"
"A proč právě s ním? Proč zrovna s ním?" Ptá se Černý zoufale.
"No, říkal jsi přece, že je na panny jak dělanej, ne? A měl jsi pravdu, byl takový něžný, jemný..."
"A co ty, pokrytče? Jak jsi to vůbec mohl udělat?" Obrátí se Černý na kolegu.
"No, říkal jsem přece, že ti všemi prostředky zabráním, abys jí dostal, že? Přece bych ji nenechal peklu? Víš přece, že Láska vítězí? Proč máme ty jemný tvářičky, cos myslel? Jo, a běda, jak sáhneš na ten účet nebo na auto, protože to odteď patří bílé straně!"
Otočili se a odcházeli, zoufalý Černý ještě spatřil, jak Bílý strká dívce svou ruku do zadní kapsy džín, na zadek.

"ANTI-DUCHOVNÍ" PONAUČENÍ NA ZÁVĚR: NEDĚLTE NA ČERNOU A BÍLOU MAGII, PROTOŽE TO V PRAXI FUNGUJE POUZE ZA UMĚLE VYMEZENÝCH PODMÍNEK. NĚKTEŘÍ MÁGOVÉ POKRYTECKY CHTĚJÍ OD ČERNÉ ZISK, ZATÍMCO KOKETUJÍ S BÍLOU. JEDNO JESTLI ČERNÁ NEBO BÍLÁ, V DANÉM KONCEPTU JEDNA Z NICH ZÁKONITĚ PROHRÁVÁ... NE-LI OBĚ.
PROTO RADĚJI VYHRÁVEJME.

ŘÁDĚNÍ S ŘÁDY

Ztroskotá anglický okultista na pustém ostrově a když jej po 5-ti letech výprava najde, zjistí, že na tomto neobydleném ostrově postavil tři domy. Tak se ho ptají:
"K čemu hned tři domy? Nestačil by jeden?"
"No, jeden dům je ten, ve kterém bydlím. V druhém sídlí okultní řád jehož jsem členem. A v tom třetí sídlí řád, kterého nejsem členem..."

OUROBOROS

"Nedokončené úlohy se pamatují snáze, než dokončené."
B. Zeigarniková, sociální psycholožka

CO NÁM TEN (MIKULÁŠ) ČERT PŘINESL

Uff - na oslavu závěru dnešního dne mi připadalo nejvhodnější vyhodit hrst konfet do vzduchu a zatroubit na dětskou trumpetku. Tadá, tadá! Zdá se mi to, nebo mi dnes poštou chodí samé bláznivé maily? Nebo mnou oslovení lidé pro všechny případy nekomunikují vůbec... Zkrátka, blíží se saturnálie...

Když jsem mrkla na rituál.cz, k nemalé nepotěše jsem zjistila, že můj článek o komerční magii byl sice uveřejněn, vypuštěn jak plnokrevník ze startovacího boxu, ovšem bez druhé korektury, kterou jsem zaslala následovně.
Ve snaze apelovat na své letité přátelství s adminem jsem nakonec z chudáka vymáčkla, že je teď furt pryč nebo v práci a doma jen na skok. Plna pochopení jsem překlikla na rituál a zádumčivě rozostřeným viděním zašilhala na pranostiku, hlásající jakousi banalitu o tom, že když je cosi v určitý čas zelené, bude něco jiného někdy jindy... no...zkrátka jiné...
Takové píč****y dokážu vymyslet taky!

Takže, pranostika blogu "Magický stupeň 36 stupňů Celsia" pro nadcházející saturnálie:

KONEC ROKU VE SHONU ZNAČÍ, ŽE ZAČÁTEK TOHO PŘÍŠTÍHO UŽ LEPŠÍ NEBUDE!

To Vám přejí Jack Nicholson a Catalessi.

ENOCHIÁNSKÉ RADOVÁNKY

Debatují dva thelémité nad Crowleyho The Vision and the Voice a ujasňují si jednotlivé Aethyry:

Dotaz: "Hele, jak to tam má Crowley psáno, POPem adepta provází Isis, nebo Horus?"
Odpověď: "Co blázníš? Popem adepta provází Madonna a U2!"

POKRAČOVÁNÍ PRO ENOCHIÁNSKÉ ODBORNÍKY

Dotaz: "Musíme tedy poslouchat hudbu Madonny a U2?"
Odpověď: "Pouze v tom případě, chcete-li současně absolvovat i ZAX!"

HUMANITY DEATHUNITY

Všimli jste si, že ideje "života" a evoluce bývají obvykle založeny na přísné hierarchii, kdežto kulty smrti výhradně na jednotě?

A SPECIÁLNÍ BONUS PRO MILOVNÍKY VAMPÝRŮ II

Je to poměrně velké a strašně to kouše.

Co je to?

Vlněná deka.

JO,jo... jogšogot!

Povídá jeden mág druhému:
"Mám nápad, co takhle evokovat Prastaré Zapomenuté?"

"Co že to?"

"Co? Co jsme to chtěli? Nějak jsem zapomněl..."



A SPECIÁLNÍ BONUS PRO MILOVNÍKY VAMPÝRŮ

Je to poměrně velké a strašně to kouše. Co je to?

Svetr z umělých vláken.

POEZIE TÝRANÉ OCELI

POEZIE TÝRANÉ OCELI
aneb další popmagický rituál ,
od snajperky, co poslouchá Industriál
HUDBA: hraje Argylee

-------------------------------------------------------

1.Žádné slzy pro Robina Williamse!
2.Žádné osvobození pro Buddhu!
3.Žádný růst pro Timothyho Learyho!
4.Žádné Nebe pro Konstantina!
5.Žádné omluvy pro Peking!
6.Rande naslepo s Mallory Knoxovou!

---------------------------------------------------------

Odrapujeme-li si úvod, pod ním hned následuje postmoderní báseň, vzniklá z názvů jednotlivých po sobě následujících skladeb alba "Žádná myšlenka pro lidi", interpret Argylee, z roku 2001, které se stalo základem následujícícího popmagického rituálu, jakožto modelové dekonstrukce za použití industriální hudby.

Ano, jsem už dlouhé roky fanouškem industriálního ambientu a hlukových projektů, vyskytujících se pod nálepkou dark ambient/noise/industrial, které jsou velmi často neznalou veřejností dezinterpretovány jako 40 minut sbíječky nebo mlácení pětikilovým kladivem do ocelového plátu. Což pochopitelně není pravda(většinou), ale hlavně tento zjednodušující přístup ani neumožňuje odhalit správnou motivaci, proč se tato hudba poslouchá.

Navázala bych, atypicky, na slova Vlasty Marka, abych aspoň trochu přiblížila požitek, který poslech ambientu a industriálu přináší. Pan Marek v jednom svém článku hovořil o vibracích, které vydávají zvučící (tibetské) mísy, jako o takových typech zvuků, jež lidské tělo potřebuje a běžně postrádá. Většina žánrů industriální hudby je přímo založena na vibracích, ovšem narozdíl od zvučících mís jsou to škály mnohem širší palety zvuku, studiově modulovaného a doplněného o hutnější basové tóny takového rozsahu, že by je byla schopna vyprodukovat snad jenom mísa o velikosti Etny.

Přesto se lze v klidnějších a minimalistických skladbách setkat i s harmonií, alikvótami apod.. Ovšem aby to všechno nebylo příliš pěkňoučké a učesané, popíkově jednostranné, i ty nejjemnější skladby místy upadají alespoň do lokální disharmonie, temnoty, chaosu a právě díky této polaritě, přibližování se a vzdalování motivu, je tato hudba tolik jímavá.

V případě Argylee se z mé strany nejedná o samoúčelnou reklamu, která má přimět čtenáře k nakupování cédéček, ale o profesionálně vytvořený projekt, jenž byl svým tvůrcem předán k volnému šíření a poslechu na internetu, tudíž patří ke snáze dostupným.

Ti z Vás, kteří stejně jaké já proseděli v pravěku elektronické hudby celé hodiny u svého PC nad programem Fruity-loops, budou mile překvapeni, jak je možné s tímto starým nástrojem pracovat naprosto nově, vložit typické elementy ambientu, dark ambientu, noise a pak to celé zasadit zpět do výukových smyček a získat touto cestou nadčasově hypnotický sound, srovnatelný se špičkami žánru jako Lustmord, Inade, Kammarheit, Rapoon a Zoviet France.

Vzhůru na cestu k rituálu! Nejprve nás čeká malý...

Popkulturní test.

Uveďte odpověď, která Vám z daných možností připadá jako nejsprávnější:

1. Robin Williams je:

a)Britský populární zpěvák, zakládající si na svém imidži.

b) Herec, scénárista a režisér dojáků, proslavený svou interpretací tragikomických postav.

c)Biolog, genetik a memetik, výzkumník v oblasti biologického základu chování savců.

2.Slovy "Buddhovo osvobození" je myšleno:

a)To se jen tak říká.

b)Oproštění se od pozemského utrpení.

c)Opoziční postoj vůči hinduismu.

3. Růstem se ve vztahu k Timothymu Learymu zmiňuje:

a)Rostoucí popularita psychoaktivních látek.

b)Postupující rakovina prostaty, která zapříčinila Learyho smrt.

c)Kosmická hra, evoluční postup mysli, od vědomí nemluvněte až k vesmírnému vědomí.

4. Konstantin a jeho zatracení jsou původem:

a)Zachráněný sebevrah, komixová postava, žijící s perspektivou věčného zatracení.

b)Byzantský císař, šířící křesťanství mečem a násilím.

c)Do Nebe se nikdo s tak dlouhým jménem nedostane, proto se taky Cyril přejmenoval.

5.Věta žádné omluvy pro/za Peking nejspíše naráží na:

a)Krvavý masakr na Náměstí nebeského klidu, v červnu r. 1989.

b)Příliš ostrá jídla, která jsou v Pekingu připravována.

c)Centrum čínské komunistické strany v Pekingu.

6. Mallory Knoxová je:

a) Hlavní ženská postava z filmu "Pulp fiction" Q. Tarantina.

b)Hezčí a nervóznější plovička z filmu O. Stonea "Takoví normální zabijáci".

c)Postava z knihy "Rozum a cit" Jane Austenové.

POSTUP RITUÁLU/MEDITACE

1) Pokud nejste běžně posluchači industriální hudby, rozdělte si poslech hodinu a čtvrt hrajícího alba Argylee, No Thought For People, na 6 večerů. Sedmý si odpočiňte. Návod je v podstatě použitelný pro každý typ industriálního ambientu.

2)Tvrdí industrialisté mohou poslouchat celé album v zátahu.

3)Pro poslech připravíme vhodnou atmosféru, místnost provoníme tyčinkami či jinými kuřidly a sami se uvedeme do klidového stavu mysli. Nejlepší je rituál podstupovat v momentě, kdy se cítíme být nějakým způsobem vytrženi z běžného plynutí našich denních rytmů: ležíme doma s chřipkou, máme dovolenou, třetího dne prodlouženého víkendu apod.

4)Posloucháme na kvalitní aparatuře nebo ve sluchátkách. Ponáříme svou mysl do vibrací a odkládáme běžné intelektuální pochopení světa. Pro ilustraci, intektuální posuzování, spájející pochopení vnitřní a vnější reality, má své centrum v čelních mozkových lalocích. Kdežto vnitřkem a podélně každé hemisféry se táhne svazek, v němž pravděpodobně sídlí chápání živelné, automatické a pudové skutečnosti - a účelem této magické činnosti je onen tok posilovat.

5)Provádíme poslech na principech neurolingvistického programování - jenomže bez těch slov. Vibrace nám pomáhají dostat se do živého jádra naší mysli a odpoutat se od manipulativních programů, stereotypních výkladů skutečnosti či jejich pozůstatků programů, které jsou bohužel součástí oné korní činnosti frontálních laloků.

6)Velice často se projevuje pocit výmazu myšlenek a neschopnosti koncentrace, zvláště při velmi hlasité hudbě. Máte-li pocit, že potřebujete mít situaci lépe pod kontrolou, trochu si hudbu zmírněne, ovšem ne tolik, abyste potlačili efekt.

7)Vymazání myšlenek samotné je však naším cílem. V momentech, kdy ztrácíme pocit časové posloupnosti, kdy se cítíme být jakoby sevřeni a obklopeni hudbou, dochází k aktivaci oné prastruktury, která má schopnost nahlížet na věci "jinak", avšak bytostně "jinak", nikoliv samoúčelně. Slovy Sparea, nacházíme se v Pozici smrti.

8)V případě alba "No Thought For People" od Agryleeho dekonstruujeme např. mainstreemového západního člověka, který má tendenci ronit slzy nad procítěným výkonem Robina Williamse, touží společně s Buddhou po osvobození, věří v duchovní pokrok ve smyslu Learyho a rovněž je naučen klidně akceptovat Peklo pro Konstantina a stovky zmasakrovaných na Náměstí nebeského klidu. Musí se vystavovat této manipulaci, protože jinak by v předivu sociálně sdílené reality nepřežil, zbláznil by se.

Ale zrovna tak touží být vědoucí, nenechat sebou mávat a umět sejmout tuto masku, uzná-li to za vhodné, případně touží-li ze sebe dostat bystostné umělecké dílo, vlastní magii. Dnes dekonstruujeme onoho západního konzumenta, zítra potkáš svou vlastní Mallory Knoxovou, nebo jiný živočišný archetyp, který se pudově postavil destinaci a omezení - a to tě postaví zpátky na nohy.

Slovo hříchu je omezení. (Aleister Crowley)

People can, you know, find ways to make this changes easily and comfortably.

PROČ SE MAGIE PODOBÁ SEXU

Proč se magie podobá sexu?
Protože u obou je značný rozdíl mezi tím to dělat a číst si o tom.

A jak to vypadá, když je tento rozdíl přehlížen, alespoň v případě toho sexu, ukazuje níže uvedený obrázek, převzatý opět od Koutuka:

Kdybych chtěla nakreslit totéž o té magii a magicích, odhaduji, že skutečnost by nejspíš byla mnohem fádnější, omezena na psací stůl, hromadu knih a fantazírující individuum zpoza monitoru,...
...o sexu i o magii:-).

DEKADENTNÍ

Minulý měsíc jsem oslavila malé výročí dne, kdy jsem si před čtyřmi lety zopakovala, "na reparát", osudovou zkoušku mága/mágyně.
Konečně jsem si našla čas, prošla své vlastní zápisy a vykradla odtud sama sebe, abych z toho uplácala následující vtip:

Jde gurmán do nebeskýho báru a barman v kolárku mu tam povídá:

"Vítejte. Dnes se podává tělo Páně!"

"Tak fajn. Tak pro mě prosím středně propečený, tatarku a s malýma cibulkama!"

LÉČBA HYPNÓZOU

Níže uvedená anekdota je převzatá a převyprávěná z původní anglické verze od Koutuka:

Žena povídá svému manželovi: "Vzpomínáš na ty strašné migrény, kterými jsem trpěla posledních pár let? Tak jsou definitivně pryč!"
Manžel se diví: "Vážně? Už žádné bolesti hlavy? Jak je to možné?"
"Jak je to možné?" Zopakuje manželka. "Margie mi poradila zajít k hypnotizérovi. A ten mi řekl, abych se postavila před zrcadlo, upřela pohled do svých vlastních očí a párkrát si zopakovala: ´Nemám žádné migrény! Nemám žádné migrény! Nemám žádné migrény!´ A ono to funguje! Migrény jsou pryč!"
"Wow, to je úžasné!" Na to manžel.
Žena pokračuje: "Víš, jak posledních pár let říkáš, že máš koule jako v jednom ohni? Co kdybys zašel za hypnotizérem a nechal si taky něco poradit?"
Muž slíbí, že to zkusí.
Následující den manžel přijde domů, shodí ze sebe oblečení, popadne ženu do náruče a odnese ji do ložnice: "Nikam odsud nechoď! Za chvíli jsem zpátky!"
Odejde do koupelny, po pár minutách se vrátí a svou ženu vášnivě pomiluje.
"Wow, to bylo báječné!" Pochvaluje si žena.
"Nikam nechoď, za chvíli jsem zpátky!" A opět zmizí v koupelně a když se vrátí, pomiluje svou ženu dvojnásob vášnivěji, než předtím, až se jí z toho motá hlava. Opět jí požádá, aby chvíli počkala a zmizí v koupelně.
Tentokrát jej žena potichoučku následuje a vidí, jak muž stojí před zrcadlem a opakuje:

"Není to moje žena! Není to moje žena! Není to moje žena!"

JOB FOR A CHILDREN OV THE CH.A.O.S.

J.o.b.f.i.n.d.i.n.g.

je pozoruhodná disciplína moderního věku, stojící na pomezí vědy a umění.
Kromě psychologizující aury se sestává:
- z otrockého hledání v tabulkách a
- z odmotávání jemného přediva divinace, spekulace a úsudků.
Dohromady nám vznikne zarámcované nic, jako když plete svetr.

Vzhledem k tomu, že jsem se předcházejících 14 dní ocitla v kůži poradkyně, otipovala jsem podle vhodných charakterových vlastností nejvhodnější zaměstnání pro chaos-mágy:

Nejvhodnější povolání pro chaos-mága No. 1:

programátor; systémový analytik, programátor databází, KZAM 213223, 213224.

Speciální doložka: nejvhodnější zaměstnání pro diskordiána

...............................................................................= p.r.á.v.n.í.k., KZAM 24219

GOTH IN GOTHESS?

Trocha té změny a kultúry nikdy nezaškodí - dle moudra, které mezi lidem koluje už po delší čas. I my jsme se rozhodli dopřát si pěkně v teplíčku, u svého PC, instatního "živého vystoupení", respektive sestřih gothic-rockového festivalu Kunigunda Lunaria, 2006, z Polska.

Jenže takovýto kulturní fenomén je třeba chápat zejména "filosoficky". Problematickou se nejdříve ukázala výslovnost prvního slova názvu, které samozřejmě nikomu nešlo pořádně vyslovit. Není těžké uhádnout, do jaké zkomoleniny tyto záhadné lingvistické obtíže shodně vyústily:-). Náš milovaný Bukowski by na nás poprávu byl hrdý...

Takže Kunigunda Lunaria, to zní jako temné feminní archetypy z knihy K. Granta, zejména v Hekatině fontáně...
Proč vlastně gothic-rockový festival, s takovýmto dvojnásob feminním názvem? Nezní to spíše wiccansky? - ontologické otázky létaly vzduchem.
A když už jsme u toho, jak se vlastně jmenuje nějaký festival nebo setkání, které pořádají wiccani? Zná někdo?
Nikdo nevěděl. Zasedli jsme k počítači a... jeden našli.
Jmenuje se BOSS...
(...)

DUNA

Jedním z "Meyrinků" generace X (ehm, tedy mé generace:-) je zcela určitě Frank Herbert, a to bez ohledu, kolik samozvané magické literatury si to k nám potom po revoluci přifrčelo.

V Duně jedničce, o níž je tady řeč, Herbert umí s magií šetřit a to je právě to, co činí příběh věrohodným. Nepovažuji knihu za napínavou ani tak z hlediska bohaté scény a mytologického zázemí, gomdžabáru a tak, spíše mne, jako spousty mně podobných, v patřičném věku oslovil iniciační motiv vnitřní přeměny, kterou Paul prochází. Především: cvičení, sloužící k ovládání svého těla a mysli (srov. Vel Jugorum), trénink bojových umění, rozvíjení astrálních, věšteckých a telepatických schopností, a to všechno ve spolupráci s rozumem a dnes stále populárnějšími "selfhelp" technikami, jako je např. hlas a případně i postoj (řeč těla) bene-gesseritských schovanek.

Představeny jsou metody, které se ve větší či menší míře skutečně dají v realitě používat, nikoliv přikrášlená magie na bázi magických hůlek či fireballů či všemohoucích předků/božstev.
Dílem osudu nebyl mladý Atreides floutkem, který by potřeboval magii pro ukrácení nudy, jakési hobby na dlouhé večery, ale jak se ukáže, potřeboval veškerou pomoc, které se mu mohlo dostat - což je také motivací, která stála za mým vlastním přežitím:-) a tudíž na žebříčku mých vlastních hodnot představuje tato motivace takzvanou "vyšší magii". Jsem pro vše, co pomáhá. Že i tohle může vyústit tak trochu "na šit" připomíná, co se s Paulem stalo potom, v knihách dalších.
Proto, v té magii musí být trochu vtipu, "daru" a nápadu, jinak z nás budou jenom směšní hyperinteligentně kreativní robotci ("manažerská definice").

Pokud máte rádi Lynchovu verzi Duny, nezapomeňte se podívat na odkazovanou stránku. Naleznete tam kromě mnoha dalších minifilmíků i krátkou quicktimeovou parodii na tento film a stojí to zato vidět.

CEREMONIÁŘ

Ceremoniální magik koná rituál a přitom postupuje metodou co čtu, to dělám.

Už má práci skoro za sebou, zjeví se dokonce i démon, zbývá mu už jenom zadat obřadně požadované úkoly.

Magik čte:"...po zjevení démona zapálíme bělostnou svíci," tak ji i zapálí,"...kterou jsme umístili dva kroky před sebe." Rychle tedy postoupí vpřed a položí svíčku na požadované místo. Oddechne si, jak to pohotově zvládnul, když najednou zahlédne, jak se démon uchechtává do své smolné dlaně a pomalu začíná kroužit kolem.
"Čemuž se ty směješ, pekelníku?!" Táže se majestátním hlasem.
"No, směju se při té představě," říká démon, "jak se asi budeš tvářit, až zjistíš, žes měl celou tu dobu stát v magickým kruhu, ty trumbero!"

PIFPAF RITUÁL ALA BURROUGHS

Vyznávám běžně zásadu, že opravdu účinné rituály by se neměly vyzrazovat jen tak, do éteru. To je jeden z důvodu, proč svou magickou praxi neprozrazuji ledaskomu. Druhý důvod je, že věnovat náležitý čas sepisování, už mi nezbude čas na jiné cíle, které jsem si vytyčila.
Samozřejmě, můj vnitřní etikobarometr zná i výjimky a tady hlavní oblast tvoří zábavné techniky duševní hygieny, s nimiž se ráda podělím. Humor se musí sdílet.
S čím začít?

ÚVODEM

Každá doba, každá epocha i každá magická technika má svůj převládající styl myšlení. Sociologie o nich ví a nazývá je dominantní diskursy. Ale co magikové? Často si umění osvojují včetně kultury, která formovala tento typ myšlení. V dnešní postmoderní době je to málokdy naše vlastní prostředí a svým rámcem tak plně nevystihuje kulturu, která by pro nás byla přirozená- místní diskurs. Spousta šancí tak logicky zůstává nevyužita.

Neříkám, že je špatné inspirovat se historickým dílem potažmo prací někoho jiného, může se však stát, že zde zapadneme pod vliv, jako když bruslař vjede dírou pod krustu ledu- a začneme brát dané odvětví moc vážně, osobně. Naše vlastní důležitost potom záleží na obraně důležitosti dané nauky. Proto se také můžeme klidně setkat s thelémity nebo chaos-mágy, kteří jsou ve svých dogmatech papežštější než třeba zlatá bula sicilská - paradoxně k tomu, na co oba směry aspirují.

Snadná pomoc, znám jeden heretický rituál, který ani jako klasická práce nevypadá, pokaždé jsem se při něm dobře pobavila a otevřela prostor otázkám. Říkám mu:

METODA ALA W. BURROUGHS

- z důvodů: a) Burroughsovým životem výrazně prostupovaly střelné zbraně, b) je to i jakési varování před tím, že se vznešenost a nízkost nemusejí vždy vylučovat.

1) Budeme v zásadě potřebovat jen pár věcí: fixu, stačí černá, čtvrtku papíru, krabici (nejlépe od bot, s odnímatelným víkem) a kuličkovou pistolku.

2) K výběru "magické zbraně": pokud je někdo fajnšmekr a přemýšlí nad koupí airsofťácké ruční zbraně, je zásadní nevýhodou cena. Využít lze efektu, že kam člověk zamíří, tam se lze po chvíli praxe také strefit.
Stačí i kuličkovka ze stánku, které jsou k dostání od 70,- do 200,- Kč. Nevýhodou je, že střílí jaksi za roh a moc toho opravdu nevydrží a za čas se rozsype. Ono to střílení také nemusí přetrvat na celý život, tak žádná škoda!

3) Pokud chceme zbraň iniciovat, můžeme lepit nálepky na pažbu nebo popsat lihovou fixou, s ohledem na to, jak dlouho nám asi onen bazmek vydrží.

4) Na čtvrtku papíru nakreslíme minimálně 3 typické symboly, kterými se zvolená nauka vyznačuje.
Např. když jsem navrhovala tričko s motivem Aleistera Crowleyho, byl to obrázek Mistra, jak kouří z dýmky hašiš, přes obrázek se táhl jeho falický podpis a za ním vystupovala stránka rukopisu z Liber AL.
Avšak budeme-li kreslit, je třeba si počínat jednoduše.
To zase když jsme stříleli do Fráternitas Saturni, jeden nadaný karikaturista zpodobnil Groscheho v dlouhé róbě, přes rameno mu pokukoval Gotosek/vampýrek, Hlava Řádu držel v ruce typickou saturnskou hůl, podobající se zpola vysunuté pumpičce na kolo a na čele měl čelenku se saturnským motivem. Nad ním se vznášel netopýr.
Všechny tyto "důležité zóny" je potřeba zakroužkovat a přiřadit k nim patřičné bodové ohodnocení, třeba od 5-ti do 20-ti bodů. Velikost zóny vymezte podle důležitosti.
Pokud vážně neumíte moc kreslit, tak zkrátka něco ofoťte nebo vytiskněte a silným centropenem dotvořte do požadovaného efektu až na závěr. Neškodí trochu trénovat na fotografiích v novinách, dokreslovat vousy, bradky, účesy, brýle - jen si vzpomeňte na základní školu!

5) Z krabice od bot sejmeme víko, okraj potřeme lepidlem a kresbu nalepíme místo víka. Je dobré někde na boku vyříznout otvor, kterým půjdou vytřepávat kuličky. Je to úspora paliva, dokud bude na co střílet a hlavní motiv nebude na cucky.

6) Krabici někam opřeme, nejlépe na židli, doporučuji pozvat společně zainteresované přátele, protože vzájemné soupeření zábavu jenom oživí.
V každém případě si dosažené body zapisujte na papírek.

7) Pistolka zárožačka má jistou výhodu intuitivního ovládání. Lze použít i jako psychoanalýzu - do kterého z motivů se člověk trefuje nejčastěji? Je tento motiv umístěn náhodně, nebo se dá vyvodit nějaká spojitost?

8) Proces je nastartován. Nejprve bude pracovat dekonstruktivně, tedy dojde k degradaci na smyslové vnímání dané nauky, namísto původního metafyzického chápání. Avšak jedině pomocí uvědomění si vlastních smyslů lze dosáhnout gnóze, jako syntézy zjeveného poznatku s vlastní zkušeností.

Jak říká postmoderna, jde o užitečné modely, které pořádají naši zkušenost. Užijme si tedy mezi tou prací trochu zábavy!
Tuto metodu jsem zvolila podle svých vlastních zálib, i libůstek mých přátel. Méně ritualizovaně, přesto v zásadě funkčně, mohou působit i jiné sporty, např. kuželky - to už dle individuálních libůstek.

TAJEMSTVÍ NOSFERATU II

-aneb suchá suchařina, taková, které se smějete jenom vy a ostatní udiveně mlčí...

OKTÓBRFEST IN NOMINE NOSFERATI...

TROCHA HISTORIE

Fráternitas Saturni (dále FS), německý řád vzniklý z jedné původně čtyřčlenné pracovní skupiny pansofické společnosti, může sloužit jako pěkná ukázka kmenové psychologie. Jeho členové utvářeli vnitřní kulturu nejen uprostřed kultury své doby, ale i uvnitř esoterické kultury první poloviny dvacátého století. Její projevy prosakovaly trhlinami na povrch a kromě sexuálních obřadů se tyto drobné úniky zasloužily především o širší přijetí "vampýrských témat" do okultního folklóru.

Jakkoliv bychom mohli o zakladateli FS, Gregoru Gregoriovi, hovořit dlouho, tentokrát je řada na jeho příteli a řádovém bratru Albinu Grauovi (Fra. Pacitus) - scénografovi a malíři. Začal původně jako pekařský učeň, až poté vystudoval Akademii umění v Lipsku. Svůj talent uplatnil u filmu a tím se zapsal jako jeden z bezpochyby nejpokrokovějších magiků s uměleckým cítěním. Spolupracoval s režiséry jako F. Lang, Dr. Robinson a samozřejmě i s F.W.Murnauem, se kterým se roku 1922 podílel i na Upíru z Nosferatu.

Srovnáme-li použité dekorace a vypravěčské postupy ve filmu s pojetím krvepití a vampýrismu řádu FS, saturnským pragmatismem a tehdejším existencionálním paradigmatem, pomocí nichž FS uchopovali identitu světa a magie, můžeme tyto prvky jasně vyznačit na pozadí původního Stokerova románu. Především samotný upír, podobající se bustě i nákresům řádového egregora, Gotose, i se svou činorodou náturou (v jednom záběru si hodí rakev jako aktovku pod rameno a křepce vykročí hledat místo k přenocování - nebo předeňování?:-).

OČ MI VLASTNĚ JDE?

Konečně záležitostí, ke které tento kostrbatý úvod směřuje, je slavný Nosferatův dopis, adresovaný realitnímu makléři. Není již známo, zda byl tento dopis vytvořen na popud režiséra, nebo se jedná o iniciativní vklad scénografa, jisté však je, že se list okultní symbolikou zjevně jen hemží. Koptské a hebrejské znaky(aspoň jedno alef to být může), symboly astrologie a alchymie, znaky připomínající sigila démonů, zejména dva z nich se matně podobají "vylepšené" klifotské symbolice Sétových tunelů, jak je publikoval Kenneth Grant v Nightside of Eden.

Obrázek, který jsem vytípla:

Ano, je velice pěkné, když okultní umělci jako Grau nebo Spare dokážou své ideje do něčeho vtělit, po trošce promísit s formami již zavedenými, obecně akceptovanými a pustit tak své vyjádření okultního vjemu do širšího okruhu, než do úzce uzavřených a specializovaných recyklačních jednotek okultního a magického mikrosvěta.
Jakož i Nietzche i Eco hovoří o dionýzském principu, jako o kreativním chaosu, který obživuje jinak mrtvý řád dokonalých tvarů, linií a forem.
Heslo k tomuto řádu je Bafomet(33 stupeň FS, podle Groscheho).

Avšak, co vlastně píše Nosferatu (Hrabě Orlok)? Co se tímto listem snaží sdělit? Odpověď nám nabízí samotný film, neboť nám překlad prozradí přímo realitář Knock(muž, čtoucí dopis), jemuž byl list určen. Tento muž pečlivě čte, řádek po řádku, vše si evidentně nechává projít dobře hlavou. Potom volá Huttera a sděluje mu:

"Hrabě Orlok, pán Transylvánie, si přeje koupit nějaký pěkný dům v našem městě..."
Tak tohle tam stojí!!! :-) Toto je překlad výše uvedeného dopisu.
Ještě dodává, že na tom by se dalo dobře vydělat. A Hutter, který plánuje manželství, se chytá na háček a vyráží do Transylvánie...
No, není ta magická kryptografie úžasně nehospodárná záležitost? :-)
(Leda by Orlok Knocka pomocí dopisu očaroval, což není nic divného. Knock skončí v blázinci, pojídá mouchy a v očekávání příchodu Orloka významně poukáže na přítomnost pavouků v cele. Ne, nechce je sníst, jen chce poukázat na existenci predátora. Kde jsou mouchy, tam se stěhují i pavouci.)

FČÉRA TŘINÁCTÝHO

Abych otestovala, co se všechno se do čtenářů tohoto blogu vejde, rozhodla jsem se překabátit ftip, mezi lidem normálně se šířící (v uniformě policajtské).

Včera, v pátek, 13.10.2006, ve 13:13h...

Numerolog se dívá do kalendáře a pak říká své asistentce:

"Ále ne! Letos vychází Silvestr na pátek, Zdeničko!"

"No to je něco! Snad to taky nebude třináctýho, pane šéf..."

ZPÁTKY V ŠARLATOVÉM

Netradičně dnes nasměrována na tradiční stránky horev.cz, abych zde neomylně zamířila ke skvostné tabuli , pohodovat královsky ze švédského stolu v sále Aleistera Crowleyho...

...jsem po okoštování nabyla dojmu, že servírované nevýrazné pokrmy vyžadují mého vlastního pepře a soli. Nakradla jsem si tedy žvanec do kapes, čepice i do podprsenky a odtáhla si lup sem, do svého doupěte, abych to tedy "vosolila a vopepřila".

Kulinářsky mnohočetně upravovanému tématu Aleistera Crowleyho se může postavit pouze to nejlepší ze světa humoru, čímž je rozhodně sitcom "Červený trpaslík" společnosti BBC.

Nezaměnitelné charakterové postavy spřádají dialog od témat uhozených až po ta filozofická. Pohodář a volnomyšlenkář Lister, škrobený Rimmer, pořádkumilovný dobrák Kryton, občas jako psí čumák kritická Kočanská a Kocour, kterému je ohledně lidské nátury semo tamo potřeba trochu poradit.

Jak by tedy probíhala debata o Aleisterovi Crowleym na Červeném trpaslíkovi? Aneb ZPÁTKY V ŠARLATOVÉM.
Vstup jen na vlastní nebezpečí:

Kocour: Hele lidi, co si kdo myslíte o Aleisterovi Crowleym? Byl to černomagik a satanista, nebo jenom magik s párem úchylek?

Lister: Kocoure, to byl velký magik dvacátého století!
V té době nebyl nikdo lepší, takového světového formátu!
(Drnká přitom jednou rukou na ledabyle odloženou kytaru.)

Rimmer: Ehm, Kocoure, jak už řekl Lister, byl to fenomenální mág, který měl dost zvláštní humor, myslím dost zvláštní!
Jedno je jisté, věděl a uměl hodně. Ale jeho knihy jsou temnější na pochopení, než si mnozí myslí. (Významně se otáčí směrem k Listrovi.)
Mnozí, co myslí, že mu rozumí.
(Nasaje mohutně vzduch chřípím, zdvihne obočí a založí ruce na hrudi.)
Dobře věděl, kolik závoje má na božské Eset nechat...

Kryton: (Do debaty vstupuje, aby dal vše do pořádku.)
No, doufejme, že věděl...

(Zde přichází na scénu Kočanská, která zbývá k mé vlastní improvizaci..)

Kočanská: Cože? Mluvíme o TOM stejném Crowleym? O Aleisteru Crowleym?
Tak ten spíš dobře věděl, jak má závoje z Eset svlíknout!!!
A nejenom z ní, když na to přišlo!

Mnohočetný smích neviditelného publika:-))))))))))).

Titulky proběhnou tak rychle, že nic nestačíte přečíst...

Pokud jste nepochopili ani slovo, o nic závažného jste nepřišli.

Pro srovnání, původní kuřecí rolka debaty, v ořezu z printscreenu:

TAJEMSTVÍ NOSFERATU

Dojata saturnskými vzpomínkami, vybavila jsem si ještě k tomuto tématu jeden celkem dávný a zábavný zážitek z dob, kdy jsem studovala propojení německého řádu Fraternitas Saturni s filmem Upír Nosferatu a celou tou upírkovskou fasádou.
O svých zjištěních budu pojednávat až příště, v tomto zdejším příspěvku jsem upřednostnila hravé zamyšlení nad inkliminací mladistvých k vampýrismu a nad otázkami, které toto téma vyvolává. Takže pokud po vás zletilých a příčetných bude někdo loudit recept na to, jak se stát vampýrem, dejte mu odkaz na tuto stránku. Pokud jste mladým a bezradným upírčátkem, směle čtěte a brzy pochopíte!:-)

Výchova mladých vampýrů (otevřený dopis)

Dnes se snad už ani nehodí o tématu vampýrismu na internetu hovořit otevřeně, a to vše vinou roztěkaných dětí a náctiletých, vysílajících do celé sítě signály, dle kterých je zcela evidentní, že jejich mozečky zatím ještě plně nedozrály a ony dosud nechápou, že:
"vampýrské období" je naprosto normální a bezproblémová část života mladého člověka!
Která se pomalu chýlí ke konci - a to je ten největší problém každého z nich.

Podvědomě totiž vampýrčata tuší, že by měla vyhledat vlastní způsob obživy, avšak ještě plně nechápou, jak na to. Mohou se to pochopitelně naučit leda tak, že v praxi někdo bude pít pořádně krev jim, mnohem intenzivněji, než kdy zažily doposud pod ochranou svých biologických rodičů - a ony, budou-li dostatečně všímavé, pochytí, jak se co dělá.
Při dnešní mírné výchově a moderních roztříštěných rodinách nelze automaticky předpokládat, že by v teritoriu našeho po internetu úpícího vampírčátka sehraně trénovala početná rodina, rodiče, prarodiče a sourozenci, kteří mláděti a i sami sobě navzájem pijí krev už od kolébky a tím všem poskytují dostatečnou kondici i průpravu k tomu, jak obstát v širém světě. Takovým plně trénovaným vampýrčatům se to vyletí ráz dva z rodného domku, někteří dokonce ani nedočkají plnoletosti a už si to upalují plnou parou pryč, co možná nejdál!

Prosím vás pěkně, izolovaná vampýrčata, nehledejte svého člověka, který by vám pil krev, po internetu! Dodržujte bezpečnostní zásady, doporučované nezletilým, nedávejte své adresy neznámým, neposílejte fotky, protože kdyby vám to náhodou vyšlo a vy byste někoho "vostrýho" hned napoprvé splašili, možná se mu nebudete umět dostatečně ubránit a líbit se vám to ROZHODNĚ NEBUDE!
V tom lepším případě se vám ozve jen banda pitomců a srandistů, kteří si budou dělat legraci z vaší citlivé dušinky anebo zoufalci, vám samotným podobní.

Pomalu se místo toho začněte angažovat v reálném běhu světa, mimo sféry aktivit pro mladistvé a stranou ochranného stáda svých vrstevníků. Zkuste si třeba najít nějakou brigádu, vyhledávejte vztahy zejména pracovní, profesionální a ty, kde o něco skutečně jde (peníze, prestiž, jídlo zdarma, ehm, těm starším lze doporučit i rozumný sex, načasovaný nejlépe do období, kdy už nelze myslet na nic jiného...) - po kterýchžto komoditách touží zpravidla i naši bližní, bez rozdílu.
Protože jak v tomto případě zjistíte, svět je plný už hotových vampýrů, jejich mezifází larev, imág, napodobenin, obětí, antihrdinů a i slušňáků, a pak dokonce i takových nenápadných slušňáků, kteří umí nekompromisně zamést s každým, kdo by si s něčím jenom začal. A sami se dříve či později objeví i lovci upírů, mstitelé, samozvaní ochránci práva, vyhledávající každou známku vampýrismu, a v těch nejhorších exemplářích svého druhu jsou nažhaveni jít vám po krku stokrát rychleji, než dokáže schopný tělocvikář na gymplu odrovnat vypilovanou sadou posilovek celý maturitní ročník našrot. Někteří tělocvikáři jsou sakra rychlí. Všemu tomu vládne potravní konkurence.

A pak přijde den, kdy to (až na vyjímky) mláďata zkusí na svou vlastní pěst, postupně metodami pokusu a omylu, akce a reakce, vyřadí z repertoáru všechny nápadné a příliš násilné techniky, za které hrozí společenská sankce a uchýlí se k jemnějším a méně nápadným postupům. To budou ti chytřejší. Dost z nich přitom při troše správné výchovy pochopí, že to jde i jinak a metodu pití krve si nechají do zásoby, když už se dofrčí do takového stádia, kdy to už ani jinak nejde. Cílem života se stane tyto chvíle krvepití co nejvíce oddálit, tak to dělají ti všichni denní, ohleduplní upíři, kterých snad doposud zůstává převaha. Ve filmech, v životě a v seriálech je žádoucí nechat takové napokoji, jak velí etický přístup, neb dokážou sami vést docela uspokojivý život. Každá jiná interakce je přirozeně nasere.

Uzavřou-li dva vampýři sňatek nebo žijí-li spolu, pud ke krvepití se násobí za každou osobu v domácnosti a vzrůstá i za každý společně prožitý rok. Mají-li však tyto pudy vzájemně vyvážený charakter, podpořený přibližně srovnatelnou dávkou vkladu úsilí, živin a energie do společné vampýří domácnosti, pouze s ojedinělými výkyvy zataženo, netřeba pak nějak složitě řešit (nebo zpravidla obviňovat ze všeho druhou stranu) - je tu opět čas užít si domácího tréninku.

Ovšem najdou se i odrostlejší mláďata v retroaktivním stádiu, dokonce i dospělí jedinci, do tohoto regresního stavu se neustále vracející, to jsou upíři tmy, černí pasažéři systému. Ti chroničtí z nich nemyslí na nic jiného, jen jak pít těm druhým krev, co nejvíc a bez omezení..
Slušný upír postupuje tak, že je napřed přenechá pozornosti profíka, tedy nějakého lovce upírů, je-li v nabídce tato možnost. V opačném případě, zvláště když je jimi bezprostředně ohrožen, si pomůže sám, ve výše popsaném stylu slušňáka "zkus si něco začít".

Někdy se tato temná regrese projevuje v méně škodlivých formách na internetu, kde se postižení prezentují jako vampýrské sexbomby (v drtivé většině se jedná o chlapy) nebo o sobě trousí smyšlené detaily svého luxusem načančaného dekadentního života, jehož niť se táhne už stovky let. (Ehm, samozřejmě všichni až na mě, já skutečně cítím ve svých kostech 104 mizernejch roků!:-)

Takže mladí přátelé, nepochybujte už více o sobě, vampýrismus je docela normální součástí odrůstání, co víc, je dokonce samotnou cestou k dospělosti! Jeho místo i projevy v současném světě jsme si již ukázali, stejně jako možnosti, které různé druhy jednání sebou přináší. Víte vše, co jste potřebovali vědět. A teď už je jenom na vás, jaké techniky si pro sebe vymyslíte. Budete-li úspěšní, dozvím se o vás odjinud, než ze stránek kriminálních reportů.

Z nějaké té drobné a neškodné "úchylky" si starost nedělejte, nestojí to za ty nervy být pořád takový, jakým by měl člověk být - a vy přece nejste lidé, moji mladí upírci!
Nadále platí, že nejodpudivějším upírem je a vždycky byl ideální obraz ČLOVĚKA!
Ať už se jednalo o idealizování si sebe samotného a nebo o boha, který měl představovat lidský ideál.
Ostatně, byl to myslím nějaký W. E. Henley, který podle Yeatsových vzpomínek prohlásil o Blavatské:
"Samozřejmě že provádí falešné zázraky, avšak geniální člověk musí něco dělat. Sarah Berndhardtová například spí v rakvi."
A já jen dodávám, že finanční podfuky Blavatské většího rozsahu se provalily až později, zato Sarah Berndhardtová spí v rakvi dodnes! A dobře té staré rašpli tak, konečně má co chtěla... :-)
Sláva Nosferatu!:-)

SATURNSKÉ KAMEŇÁKY

Tak jsem nedávno hledala na žádost svého vydavatele popis k pseudonymu, kterým jsem podepsala jednu z mých povídek, jenž vyjde v příštím čísle časopisu DNO, a při této činnosti, jak už to bývá, se mi podařilo vysmýčit léta nepoužívané prostory a soubory na mém komplu.
Text povídání o autorce, kde jsem se mimochodem šalamounsky přidržela svých zásad a moc jsem tam toho na sebe neprozradila, se nakonec našel pro všechny potřeby uložen přímo na ploše, zato v archivech, které jsem prošmejdila, mou pozornost neomylně přitáhl soubor s nápisem "Saturnské kameňáky".

Ačkoliv předpokládám, že se níže uvedeným vtipům zplna plic zasměje snad jenom malá hrstka lidí, které já říkám "klucííí saturnskýýý", přesto jsem se rozhodla zprostředkovat některé tyto balvánky čtenářům povahy nesaturnské, protože i taková polévka z kamení je přece jenom z gruntu polévka, není liž pravda:-)?

Gaia povídá synovi: "Kroníku, nepřekážej, tady máš srp a běž si hrát k tatínkovi do pracovny!"

"Saturnská gnóze" a Aleister Crowley sedí spolu ve vězeňské cele bez oken, bez dveří a bez jakéhokoliv spojení s vnějškem.
"Běda, jsme prozrazeni..." Špitne saturnský egregor.

Převzatý vtip - saturnské býlí

"A z čeho že jste to uvařila manželovi ten čaj, paní?" Ptá se doktor na JIP-ce.
"No, dala jsem tam durman a blín." Odvětí žena.
"Aha, tak příště uvařte ten čaj z něčeho méně jedovatého, trvalo nám skoro 3 hodiny, než jsme ho z toho dostali."
Žena se vyděsí: "Nechcete snad, pane doktore, naznačit, že se z toho dostane!?"

PŘÍBĚH ČERVENÉ HLAVY

"I WISH THAT WOULD BE YOUR COLOR"
Komiks pro ty nejmenší...
(klikni pro zvětšení obrázku, šipkou prohlížeče se vrať zpět /když to dokážeš/)

Za inspiraci děkujeme filmům Ringu, Twin Peaks, Rabbits a skupině EN.

Malá koláž při čekání na komiks pro děti

Zaujala mě současná anketa na Rituálu, která zkoumá postoje veřejnosti k placeným kurzům magie.
Vzhledem k tomu, že jsem už před časem nějaké kurzíky pořádala, speciálně věnované praktické "spareovské" automatické kresbě a magii chaosu, a nedávno jsem našla dokonce na netu jeden starý plakátek zapomenut zde -- trochu se pochlubit nezaškodí :-) -- nic mi tedy nebrání přemýšlet nad tématem z pohledu účinkující i humoristky.

Jsem si jistá, že můj případný návrat do řady lektorů by provázela reklamní kampaň, podobná této:

Kurzy magie. Proč máte chodit jinam a nechat se tam okrást? Navštivte nejdříve mne!
:-)


/příště: mysteriózní komiks pro naše nejmenší, Příběhy "Červené hlavy", volně inspirováno Twin Peaks a Ringu/

BURN

A zde je jeden poctivě doma upečený, "satanistický" - snad Vám spraví náladu:

Jde satanista po ulici, trochu nahluchlý z koncertu Canibal Corpse.
Potká kamaráda, který zas prozměnu kulhá.
Tak se ho ptá:

"Co se ti stalo?"

"Ále, rozsek´ sem si nohu o postel."

"Cože? O kostel?! Já říkal, že je máme vypálit!!!"

:-)--+

CHAOS A KREATIVITA

Vtipy dělám podobně, jako rituály. Napřed cítím potřebu něco vyjádřit, udělat, potom si nashromáždím vhodný materiál a ujasním své nároky ohledně obsahu a formy. Zejména ty formy si vypůjčím z těch, které se mi líbí a pokřížím je do hybridního stavu dle libosti. A potom se nad tím zapřu a nutím se násilím k excelentnímu brainstormingu:
"Mysli, tak mysli, herdek dělej a vymysli něco!"
Takhle vytvářím asi 30 procent věcí, za stolem, píšu na papír a vybírám z různých verzí, přičemž nepotřebné zahazuju a nechávám přežít opravdu jen ty nejschopnější.

Zbývajících 70 procent, které zpravidla obsahují ony náhlé a nenadálé vtipnosti, mentální zkratky nebo neobvyklá spojení povolávám na oblíbených kreativních místech: ve vaně, na wc:), během "noční" procházky nebo při bezcílném bloumání po bytě... A samozřejmě během rozhovorů s dobrými přáteli...

Takže, právě tak jsem třeba dostala nápad šlohnout oblíbenou výtvarnou formu, zvanou komiksový strip.
Následně je třeba použít 2 nejzákladnější magické i humoristické metody, "metodu rozdílu" a "metodu stejnosti", aplikovat v přiměřeném poměru a na závěr si vybrat jako cíl svého humoru někoho, kdo je dostatečně free-cool-in.
Jistě, výběrem frikulína jsem se dostala za hranici, kterou jsem sama vytyčila zde, ale dalo se vcelku tušit, že k tomu jednou dojde.
Ugh, no, a našli vhodného frikulína, našli, našli?
Přesvědčte se sami:

Obrázek Petera Mastina je zneužit z Paranoi, Heinrich Himmler je myslím odněkud z Wikipedie, nebo už sama nevím, odkud :-).

THELÉMA INDIVIDUALIS

Občas, když se zase v noci vracím pěšky domů (cca 2x týdně), automaticky vyhýbám nepřehledným prostorám a v kapse svírám svůj teleskopický ocelový obušek o váze 3 kg, vedu si v opuštěných uličkách a ve své hlavě mentální dialogy alá E. Lévi.
Jedním z obzvláště oblíbených témat je správná odpověď na úvodník Liber AL, v němž je čtenářům zakázáno diskutovat o této knize, studovat tuto knihu a úplně nejlepší je knihu spálit ještě před přečtením.

Otázka zní:
Četli byste tuhle knihu?

Za ta léta čtení a nočních toulek jsem se dopracovala k tomuto vybroušenému (pseudo)dialogu, enjoy:

A: "Četli byste tuhle knihu?"

B: "Před spálením nebo po spálení?"

A: "Proč odpovídáte na otázku otázkou?"

B: "A proč bychom neměli???"

A pak se potiše, abych nerušila noční klid, pochechtávám a vytahuju z druhé kapsy klíč. Domov je blízko...

THELÉMA OFICIALIS

Dělej co ty chceš, ať je cele Zákon!

Vážení Thelémité, bratři a sestry,

dny sepsání Liber AL, 8-10.4., jsou každoročně výrazem úcty k osobě Aleistera Crowleyho. Proto jsme se rozhodli, k tomuto dni, Crowleyho knížky vyházet.

Láska je zákon, Láska pod Vůlí.

Jak se člověk dostane k magii a k humoru

Kdysi dávno jsem chtěla po své matce žvýkačky, které jsem zahlédla v komoře.
"Ty jsou pro tvého otce!" Odpověděla mi odmítavě.
"A jak to, že jemu se žvýkačky kupujou, a mě ne?!" Nedala jsem se.
"Protože tvůj otec se odnaučuje kouřit. Víš přece, že mu uřízli kus plic!"
"No a kvůli tomu potřebuje žvýkačky?"
"Přesně."

Kurňa to je práce, pomyslela jsem si, co všechno musí člověk v týdle rodině vytrpět, aby dostal blbý žvýkačky!

"Chceš úplně všechno, ale nemůžeš to mít..." - zpívá Mike Patton z Fate No More a vyjadřuje tím dobrý důvod pro magii i pro humor. První se snaží o jakýsi opravný prostředek, zatímco druhé v sobě obsahuje smíření.
Čmajzla jsem jako dítě pár žvýkaček s nikotinem a tak jsem si nevědomky dopřála něco, kvůli čemu mí vrstevníci riskovali a smrděli jak fabriky. Hermés je z části ztotožňován se zlodějem -pomocí magie jsem si sem tam ukradla nějaký z "omezených prostředků" a přišla tak k něčemu, k čemu normálně vede složitější cesta, nebo se realizuje za cizí podpory. Humor si pro sebe bere úhel pohledu - ale narozdíl od přístupu direktivního vás dostane do jiného stavu vědomí, uvolněného jako sex a příjemného zrovna tak.

Takže, příště si povíme o některých komicích, kteří mě ovlivnili, o typech humoristů (charakteroví, situační atd.) a mezitím snad vysypu několik dalších vtipů, k tématu magie, okultismu a duchovních věd se blížících.
Z pohledu postmoderní magie ještě přidávám kategorii "ultramatérie" a jako příklad a za odměnu, že jste tohle vydrželi číst, uvádím jeden:

Křesťanského magika, anglosaského okultistu a postmoderního magika postaví před testovací otázku:"Co byste udělali nejdřív, kdyby se před vámi najednou zmaterializoval kelímek s čokoládovým pudingem se šlehačkou?"
Křesťanský magik odpoví: "Nejprve ze všeho bych se uvedl do područí Nejsvětější trojice."
Anglosaský magik říká:"Nejdřív bych udělal banishing a prošel si seznam všech, s nimiž jsem v magické při."
A postmoderní magik prohlásí:"Nejdřív ze všeho? To bych se podíval na datum trvanlivosti na víčku kelímku!"

Ještě jeden o Madonně

Jde Madonna do kostela a cestu jí zastoupí kněz.
"Jak jste mě poznal, Otče?" Otáže se napůl potěšeně celebrita.
"No, víte, ono už dneska moc lidí nechodí s hořícím křížem na zádech..."

Několik magických ftípků:-)

Tak já jsem se zase vrátila k blbýmu vtipkování!
Černokameňáky, absurdní humor, parafráze aforismů a intošké suchařiny...
Věci příliš vysoké začnou postrádat realitu, kdežto "opravdová realita" je osekáním celého obrazu, jeho zůžením a ochuzením. Právě ta polarita mezi těmito dvěma hodnotami, vzájemné střídání náboje, se shoduje jak s mojí podstatou magie, tak i s humorem.
Protože jsem vtipy od zlatých dob CyberTempli nezapisovala, zkusím si postupně vzpomenout na několik klenotů. Záměrně vynechávám vtípky jmenovitě adresné, které si dělám na účet osob žijících. Ne, že bych se bála toho, až si to se mnou příjdou tito lidé vyřídit! Mám mnohem lepší nápad. Počkám si, až za mnou přilezou po kolenou -- a budou mě ještě prosit, abych své vtipy o nich zveřejnila!!!:-)
Chcete-li to urychlit, svažte je a přineste ke mě. Však my to z nich dostaneme.:-)

Do té doby několik nových:

Strejda Břéťa dopadl jak tarotová karta.
Rozjel ho parní válec na placku.

Pokud se chceme vyhnout zklamání, neměli bychom si osvojovat nějaký magický systém natrvalo.

Všiml sis, že vždycky když se něco stane, tak má Olga reakce úplně jako bohyně Isis?
Tak procítěné?
Ne, ale opožděné.

Po smrti stane Madonna před posledním soudem a Pánbůh jí říká:
"Takco s tebou, holka? Tak se zkusíme jít zeptat, jestli by tě nevzali v pekle."
Ale v pekle se strhnou velké protesty, že jako pomáhala dětem z chudých zemí, věřila na křesťanství a kabalu a takovou že tam nechtějí.
Tak jde s Madonnou do křesťanské sekce a tam zase namítají, že když zapalovala kříže, vystupovala v nemravném oblečení a znevažovala víru, že tam taky být nemůže.
Pánbůh si povzdechne a říká:"Tak to zkusíme ještě u kabalistů"
Rabíni si vezmou čas na rozmyšlenou a jdou se poradit. Za chvíli se jeden z nich vrátí a podává Pánubohu lísteček, na kterém stojí jediná věta:
"Chceme víc kamení!"